Žijeme na jehle přítomné chvíle. Jsme lačni dalších a dalších zážitkových vpichů, stáváme se narkomany závislými na novosti, na změně, všechno má být jinak. Jiná káva, jiné auto, jiný politik, život jinak. Pravda už je jenom momentální.

Věčnost duní prázdnotou a hodnota degradovala na ceny. Tempo dnů ovlivňuje dynamika slev. Erotika se uchýlila do televizních seriálů a romantických filmů, zatímco v životě probíhá veřejná soutěž, v níž se má vysoutěžit dodavatel sexu za nejnižší cenu. Emocionální i finanční. Skrytý binární princip digitálního světa jako by nás ponoukal k černobílému vidění. Pěkným příkladem mohou posloužit nekonečné debaty o dějinách.

Ražba kategorických mínění se v probíhajícím osmičkovém roce zostřila. Výroky se kladou jeden vedle druhého a z jedněch úst lze slyšet současně, že rozbití Rakouska-Uherska bylo chybou a že Masaryk je klíčová postava naší historie. Logická konsekventnost si bere při soudech o minulosti dovolenou. Rozšafní působci na sítích se zálibnou flagelantskou úchylkou na sebe poutají pozornost tím, že prohlašují, že Češi donášeli gestapu s největším apetitem z okupovaných zemí. A druhým dechem jsou připraveni velebit odboj za atentát na Heydricha a prohlásit jej za nejvýtečnější čin vůbec, aby vzápětí hluboce litovali obětí stanného práva a likvidace intelektuálních elit národa. Sítě se plní jako jitrnice slovy, která neoznačují nic z toho, co se zdají označovat, nýbrž rafinovaně maskují skutečné ambice mluvčích a jejich dosti soukromé cíle. Každý výrok je invazí na burzovní kolbiště, které se motá a svíjí podle momentálních mocenských vektorů, ideologických mód a akademických impaktů. Často panuje pocit, že věty plynou bez následků, že nemají vliv, ale vůbec tomu tak není. Ten, kdo má nějaký čas zkušenosti s pronášením myšlenek, potvrdí, že sociální prostředí, k němuž se obrací, má sklon neprověřovat relevantnost pronášených soudů, nýbrž zařazovat podle apriorních vzorců jejich autora do předpřipravených politických a ideologických schémat z různých důvodů hodnotově zabarvených. Samozvaných dozorčích rad přibývá. A dozorčí rady neargumentují, dozorčí rady známkují, vylučují a milostivě přijímají omluvy co nejhlubší.

Jejich snaha je marná, protože jádro problému leží v individuální rovině. Je k vidění, že z médií a sociálních sítí se odpařuje vkus. Nikdo jako by nevěděl, co to je. Je to dáno změnou komunikační atmosféry. Před touto klimatickou změnou se pociťovalo jako samozřejmě nepřípustné vypustit z úst či napsat určitá slova či věty, protože by to znamenalo sebehanu a sebedegradaci. Mělo to cosi společného s pojmem stud. Zachovat si svou úroveň lidi přestává zavazovat, protože mají pocit, že to omezuje jejich svobodu. Každý má přece svobodu prozradit svůj intelektuální deficit neznalostí pravopisu, ignorancí, pokud jde o všeobecné znalosti, a pohrdáním vůči bližnímu. Barbaři v kostele.

Petr Bílek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.