Její příspěvek, jakkoli hleděl směrem do budoucnosti, byl i dosti realistický vůči dnešní realitě. Už jsme si v předchozích článcích o konferenci říkali, že jde – státu, zainteresovaným podnikatelům i koncovým uživatelům 5G – o dosažení možnosti jednak podstatně rychlejší komunikace mezi systémy i jednotlivci, tak markantního zvýšení množství takto komunikovaných dat, a také rychlosti jejich přenosu. K tomu všemi je zapotřebí podstoupit značné množství úředních procedur. Nejprve stavebních – jak připomněla ing. Továrková, třeba v Praze trvá povolovací stavební řízení minimálně tři roky, a to je v přímém protikladu ke smyslu snažení o oživení nové technologie.

Co tedy „erár“, tedy stát případně následně municipality mohou? Předně postarat se o přijetí novely zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v rámci implementace směrnice o evropském kodexu pro elektronické komunikace. Poté uspořádat co možná transparentní aukci práv k využívání rádiových kmitočtů pro zajištění sítí elektronických komunikací v kmitočtových pásmech 700 MHz a 3400-3600 MHz. Následně či raději souběžně přijmout nový Národní plán rozvoje digitální infrastruktury v ČR, což se neobejde bez rekodifikace stavebního práva. A také realizaci Akčního plánu 2.0 k provedení nedotačních opatření pro podporu plánování a výstavby sítí elektronických komunikací. Co si pod tím názvem představit? Jednoduše řečeno vytvořit registr plánovaných stavebních akcí, propojit jejich realizaci s implementovanými spojeními pro internet (optické sítě atd.), a konečně, a to není nepodstatné, snížit poplatky za zřizování sítí ve městech a obcích.

O technologii 5G se vedou různé, odborné i laické rozpravy. Jak to ale obvykle bývá, všemu může nejlépe zabránit či uškodit onen pověstný úřední šiml. Pomohou přísliby, které 5G nabízí, k jeho zkrocení? To zřejmě poznáme už brzy. Neboť, jak se říká, „času je málo a voda stoupá“.

Petr Brandtner