Zkusme mu pomoci a tomu jeho kyselému obličeji a světu, který představuje, postavit opozici opravdovou, ne jen tu misantropickou. Chce to odvahu a nehledět na průzkumy. Vím, o čem mluvím…

Tak třeba: Minulý týden některá média přinesla nabubřelou zprávu o tom, že audit ministerstva financí vyměřil nemocnicím vratku 163 milionů. Nabubřelost by splaskla, kdyby byla opozice, která by dokázala včas říci, že se jedná o pouhých 5% částky všech dotací, které audit kontroloval. Nešť, opozice mlčela.

Během dne však samo auditující ministerstvo financí tato čísla i audit samotný popřelo. To stejné ministerstvo, které řvalo, když se průběh auditu zpochybňoval, a odvolávalo se k Evropské komisi, k nějakému úředníkovi, který dodnes nedokázal odpovědět na základní otázky, zda jsou mu známa některá fakta a pochybnosti.

Příběh druhý: Vládní koalice prosazuje zákon o státní službě. Má být krásný, apolitický. Výsledkem je, že nad nezávislostí státní služby bude bdít náměstek ministra vnitra, místopředsedy ČSSD, možná potenciálně toho prvního, kteréhož náměstka bude vybírat politicky jmenovaná komise sestavená ne z odborníků na státní správu, ale z kariérních či z jinak oddaných straníků. Nešť, opozice zase mlčela.

Nu, a příběh třetí: Proběhne výběrové řízení na funkcionáře soudu podle všech pravidel, vítěz má být jmenován podle pravidel a proti všem pravidlům je ulicí, za aktivní účasti politiků, donucen rezignovat. A opozice zase mlčí.

Kde není žalobce, není soudce. Kdo neodporuje zlu, je jeho součástí a hlavně: Na co je potřeba taková opozice, která se bojí sama sebe?