Trochu se však o objektivitu ČT začínám obávat, zvláště když sleduji její původní politické a zpravodajské pořady, jež postrádají kritické myšlení a jsou plně konformní s pravicovou vládou.

Upozorňuji na to z toho důvodu, že jsem před nedávnem měl možnost zhlédnout dokument režiséra a rodinného přítele rodiny Mašínů M. Vadase ,,Země bez hrdinů, země bez zločinců" o osudech skupiny bratrů Mašínů, kteří se prostříleli v roce 1953 do Západního Německa. ČT záměrně prezentovala pouze jeden pohled na události spojené s činností bratrů Mašínů a druhý dokument M. Kačora ,,Svědomí hrdinů" (vyšel i knižně), který nebyl natočen pro ČT, zcela pominula a neodvysílala jej. Vadasův dokumentaristický a informační přístup je veskrze neobjektivní a nekorektní, jednostranně líčí skrze výpovědi obou bratrů reálie i události, jež se v tehdejším Československu odehrávaly. A to zde nemluvím o takových ,,perlách", které bratři v dokumentu pronesli, například že každý, kdo v padesátých letech nosil uniformu, byl přímo spřažen s komunistickým režimem nebo byl zapáleným komunistou.

V dokumentu nezazněly kromě jednoho (!) kritického hlasu I. Medka vyřčeného na jedné konferenci v roce 1994 další výpověďi (např. svědků), které mají odlišný pohled na činnost bratří Mašínů. Samozřejmě zde neuslyšíme svědectví potomků zavražděných obětí, které zemřely rukou jednoho či druhého Mašína. Takové hlasy by byly totiž v přímém rozporu s politickou orientací ČT, která pevně stojí na pravicových pozicích a nemohla by tudíž dokument odvysílat. Naopak Kačor přináší věcnější pohled na složitou dobu, která nemůže být vnímána pouze prismatem politických procesů. Dává prostor obětem či pozůstalým po zavražděných, korektně přistupuje k historickým faktům a vyvrací evidentní lži, jež bratři Mašínové stále dokola omílají, jako například, že vraždit nechtěli, nebo že to byli oni, kdo byli oběťmi napadeni.

O objektivitě ČT nám leccos může říci dramaturgicky i moderátorsky nezvládnutý pořad Máte slovo s M. Jílkovou. Ve čtvrtek 8. 9. byl vysílán první poprázdninový díl, který se věnoval (ne) zákazu KSČM a měl prezentovat relevantní fakta mluvící pro tu či onu stranu. To se však nestalo, celá debata se zvrhla v osobní invektivy mezi přítomným mladým stalinistou L. Kollarčíkem, komunistou J. Dolejšem a ostatními účastníky diskuse. Jílková pokládala Kollarčíkovi a Dolejšovi záměrně jednostranné, emocionálně podbarvené a sugestivní otázky a dlouho nebyla schopna vrátit debatu na věcnou rovinu. Tím samozřejmě nechci hájit komunisty, ale toliko objektivní přístup ke všem hostům, který ovšem Jílková nemá v dramaturgické výbavě.

Do třetice se můžeme podívat na pořad Události, komentáře či ,,one man show" Otázky Václava Moravce. V prvém případě zvláště moderátor J. Železný či D. Drtinová jsou zvlášť proti představitelům levice krajně neobjektivní, skáčí jim do řeči a zpravidla nikdy nemají poslední slovo. V druhém případě postupuje moderátor V. Moravec obdobně, můžeme to ilustrovat na příkladu debaty ministra obrany A. Vondry a sociálního demokrata L. Zaorálka, který byl moderátorem neustále přerušován a z jeho slov jsme mohli pochytit často jen torzo kontextu.

Nezbývá jen doufat, že nový ředitel ČT zvolí takový přístup, který by znamenal významný posun k politické a informativní korektnosti, jež je bohužel drtivé většině našich sdělovacích prostředků zcela cizí. Dokážu pochopit, že u komerčních stanic je jejich pravicová orientace dána vlastnickou strukturou velkých nadnárodních společností, které přirozeně nemají zájem ,,skandovat" levici a jde jim primárně o dosažení zisku. Na druhé straně v případě ČT mají platící koncesionáři dostat za své peníze kromě kvality i nestrannou informaci a objektivitu. Toto poslání však podle mého názoru není ČT v současné době schopna plnit.

Publikováno se souhlasem vydavatele.