Václav Havel nenapsal žádné dílo, ze kterého by bylo možné jednoznačně určit jeho politické a společenské názory. Máme jen kusé poznámky, které umožňují připsat Václavu Havlovi prakticky jakýkoliv postoj. Totéž platí o jeho politice, kterou provázela jediná zásada.

Václav Havel podléhal prakticky jakémukoliv tlaku, ať už zahraničních spojenců, investorů nebo místních médií. Tak musíme číst i slavný rozhovor o humanitárním bombardování. Václav Havel pravděpodobně nezastával názor, typický pro americké neokony, že je zapotřebí napadat všechny odbojné státy. Prostě vyjádřil loajalitu, jak se to od něj čekalo.

Snad jedině přesvědčení, že cokoliv dělá, je mravně správné a činí ho významnou morální osobností, ho provázelo po celou politickou dráhu. Jsem-li Havel (nebo aspoň havlista), je všechno dovoleno. V tom smyslu je nastupující koalice, zaměřená především na čekání na pokyny ze zahraničí a na osobní obohacování, autenticky havlovská.

Text je odpovědí na dotaz v anketě časopisu Argument, více najdete ZDE

(zdroj: petrhampl.com)