Když mi před mnoha lety jeden můj kamarád ajťák vyprávěl svou vizi světa bez soukromí, měl jsem ho za blázna. Tvrdil, že od objevu určitých počítačových technologií je prostě nemožné uchránit informace před prozrazením. V principu tedy bude platit, že každý je schopen koupit jakoukoliv informaci o komkoliv. Lidé přestanou chránit své soukromí, protože to bude stejně marné. Zvyknou si na to. A protože na každého bude něco existovat, tak se to tak nějak vyrovná.

Jenže ten kamarád asi blázen nebyl, a já s hrůzou pozoruji, jak se to naplňuje. Lidé, kteří zbohatli rozkrádačkami, se to nenamáhají skrývat. Mít milenku či milence je teď “polyamorie” a je to důvod k hrdosti. Celebrity pyšně vypráví o svých psychických problémech. Sexuální úchylky, které se dřív skrývaly, jsou dokonce vstupenkou do lepší společnosti. I americká vláda přiznává, že nedokáže uchránit svá vlastní data (před pár lety si nechala ukrást databázi otisků prstů všech státních zaměstnanců), všechny velké společnosti už přiznaly nějaké úniky (před pár týdny Facebook). To znamená, že všechna ta ukradená data jsou ke koupi na černém trhu. A teď se ukázalo, že výrobce genetických testů v tichosti shromažďuje a analyzuje informace o genech milionů lidí. Je bláhové myslet si, že to ještě jde zastavit.

Možná se opravdu blížíme světu, kde nebude existovat soukromí. Jenže může v takovém světě existovat intimita? Můžou v něm existovat city? Jak to změní lidské jednání a lidskou povahu. Odpovědi neznáme. Rozhodně ale platí, že u každé průlomové technologické změny existuje rozcestí. Ty nové věci mohou být používány ku prospěchu lidí nebo proti nim. Mohou přinést víc svobody nebo víc dohledu a manipulace. O to se bude hrát v příštích desetiletích i kolem nového pohledu na soukromí.