Pořádáme to s pár přáteli, protože jsme v něčem pořád ještě jako malí kluci a když vidíme příležitost způsobit infarkty strážcům politické korektnosti, neumíme si pomoci. Zvláště v dnešní době, kdy se strhávají sochy, ničí obrazy a vymazávají jména. Tedy nejen hrdinů jižanské konfederace, protože současná generace univerzitních intelektuálů je vesměs tak nevzdělaná, že neví, kdo byl kdo. A zároveň v době, kdy zástupy českých eurohujerů a amerikohujerů dychtivě čekají, aby mohli americké řádění napodobit.

Povzbudil nás i první ročník, kdy řeporyjský starosta předváděl hysterické záchvaty, a kdy se v týmu primátora Hřiba řešilo, jak vysvětlit hospodskému, že by nám neměl pronajímat salónek. Tak to člověku nedá, aby to nezopakoval.

Pozvali jsme tedy nejlepší jižansko-rockovou kapelu v českých zemích, Martina Peška (ředitele Radia Dixie), Benjamina Kurase, šéfa jazzové sekce Karla Srpa a pár dalších rebelů a uděláme si pěkný večer.

Je to otrokářské? Nikdo z mé rodiny ani předků otroky neměl. Naopak, byli jsme nevolníky, dřeli jsme a financovali impérium s globalistickými ambicemi. Jestli si někdo může stěžovat na nespravedlivou minulost, jsme to my, Češi. I my bychom se mohli dožadovat odškodnění za tři staletí vykořisťování a krutého zacházení. Ale slyšíte nás povykovat? Chceme jediné – být už konečně ponecháni na pokoji. Chceme šanci sami budovat vlastní zemi. Je to tak moc?

Nicméně ještě k tomu otroctví. V českých poměrech je to už tradiční hra. Jedni vyvěšují vlajku nevolnicko-otrokářského režimu v Tibetu s příšerným mučením podmaněných sociálních vrstev. Druzí vlajku jižanské konfederace. Navzájem si předhazují jeden druhému, že je to otrokářské. Ale ve skutečnosti je to pro obě strany jenom výmluva. Je to spor těch, kdo se být lokaji impéria (a připadá jim to úžasně vznešené) a těch, kdo chtějí žít po svém na svém kusu země. Pokřikování o otroctví uplynulých staletí ten spor nevyřeší.

Pokud ale někdo chce bojovat proti otrokářství, pak připomínám, že se nám tu rozmáhá jedno politické náboženství, jehož zakladatel prohlašoval, že otroctví je správné a který sám válčil proti cizím kmenům a ženy poražených prodával na trhu jako sexuální otrokyně. A jehož stoupenci dodnes věří, že všechno, co dělal, bylo morálně správné. Teď se doslýcháme, že takové móresy máme přijmout jako obohacení, Česká televize je vnucuje našim dětem, a lidé, co to odmítají přijmout, jsou profesně likvidováni.

Takže dámy, pánové, crosgenderové, biggenderové a všichni ostatní, pokud chcete bojovat proti otrokářství, máte tu příležitost. Začít můžete na Černém mostě.

A vlastně ještě něco. Ti, co jsou tak rozhořčeni americkým otrokářství, ti by si měli přečíst, jak se ve stejné době zacházelo s anglickými dělníky (formálně svobodnými). Malé děti pracující 12 hodin denně, podvýživa, ubytování na úrovni pozdějších koncentračních táborů… není divu, že nežili déle než ti američtí otroci. To jen, až vám budou liberální ekonomové říkat, že to byl zlatý věk a že litovat, že to britská vláda nakonec zregulovala.

To všechno je ale problém pro ekonomy a dějepisce. My se budeme normálně bavit, a komu se to nelíbí, tomu – pěkně po rebelsku – ukážeme fakáč.

(zdroj: petrhampl.com)