Nová dohoda není rocková kapela, ale nový politický projekt obsahující hvězdná jména typu Anny Šabatové. Jejich koncepční dokumenty i webová prezentace jsou zpracovány velmi profesionálně. Je vidět, že nejsou bez prostředků.

Jejich vize či plán spočívá – velmi zjednodušeně – v tom, že má být zlomena moc korporací a zavedena přímá demokracie, systém lidových hlasování, diskuzí v místních společenstvích apod. V takovém prostředí se lidé rozhodnou pro naprosto extrémně pojatý Zelený úděl, neomezené počty migrantů, 76 pohlaví, povinnou politickou korektnost, vinu bílé rasy a všechny ty politicky korektní bláboly. Text vůbec nepřipouští možnost, že by toho lidé mohli využít k něčemu opačnému – že by si mohli prosadit špekáčky, pivo, pohlavní obtěžování, dva pohlaví a spalovací motory. Oproti tomu však text obsahuje různá drobná naznačení, že ta idylická místní demokracie by se mohla docela podobat vládě Rudých Khmerů. Potom by to skutečně fungovat mohlo – striktní detailní dohled na myšlením každého člověka, netrpět nic nekorektního a neváhat použít maximální brutalitu – potom by snad diskuze dopadaly podle představ reformátorů. To je u tohoto typu utopismu normální.

Autoři Nové dohody ale narážejí na výraznější problém. Chtějí agendu, která je typická pro korporace a kterou nechce nikdo kromě korporátních kapitánů. A tuto agendu chtějí prosadit tak, že zničí korporátní svět. Ostatně, oni sami jsou produkty toho korporátního světa. Kdyby Českou republiku neovládalo pár velkých globálních organizací, pro politiky typu Anny Šabatové by tu vůbec nebylo místo.

Je to vlastně jako ve všem. Pro příslušníky téhle společenské vrstvy je typická sebevražednost. Hlavní problém vlastně zní, jak to udělat, aby při tom co nejméně poškodili ostatní lidi.

(zdroj: petrhampl.com)