Nastupující bída je mnohem horší než ta bída, která tu byla před stoletím. Mimo jiné proto, že tehdy lidé měli očekávání, zkušenosti, znalosti, sítě vztahů a různé jiné nástroje, které jim pomáhaly přežít. A také kulturu a životní styl, které jim umožňovaly udržet sebeúctu. Dnes jsou lidé vrženi do bídy, aniž by něco takového měli. Nejde jen o to, že se nemůžete najíst třikrát denně (ano, takových lidí tu už jsou statisíce), ale o tu bezmoc. A naprostou nejistotu, co přijde dál.

O to, že si vůbec nevíte rady. Že se nemáte na koho obrátit, protože většina společnosti pořád ještě netuší, že tu ty případy jsou. A že je proti vám systém jako celek. Média na vás neustále chrlí reklamy o tom, co všechno musíte mít (jinak si připadáte divně), a hrozíte se, že vám sociálka odebere děti a pošle je na převýchovu, kde se naučí vámi dokonale pohrdat. Nepřeháním, tak je současný systém nastaven – chudoba je dostatečným důvodem k odebrání dětí z rodiny.

Jestli současný kolaps přejde v dlouhodobou stabilní situaci, pak se ty zvyklosti postupně vytvoří. Chudí lidé se naučí, kde si přilepšit, co si navzájem vyměnit, kde něco ukrást bohatým, aby se to moc nepoznalo, jak obelstít systém… a nejspíš se ta kultura začíná spontánně tvořit. Vedle toho už ovšem naplno existuje to, co by se dalo nazvat kulturou výsměchu.

Bohatí blahobytní liberálové dávají rady chudým, jak mají žít a jak mají šetřit. V naprosté většině to jsou věci, které už ti chudí stejně dělají (copak tu byl někdo s průměrnou mzdou, kdo si mohl dovolit přetápět?), a další jsou nepoužitelné, protože ty různé Pekarové nemají nejmenší představu, jak a čím žijí chudí lidé.

Kdyby raději mlčeli!

(zdroj: petrhampl.com)