„I kdyby zachránila jediný lidský život, má ten život mnohem větší cenu, než žvásty o tom, zda je rouška projev nesvobody. Navíc dneska každý rozumí všemu. I nedostudované děti chtějí řídit svět,“ píše Vlastimil Vondruška. V zajímavém textu, který stojí za přečtení celý (ZDE).

A ještě k diskuzi posledních dnů. Sociologové konfliktu tvrdí, že jeden z největších průšvihů se stane, když se ze sporu zájmů stane spor ideálů. Na rouškách a dalších opatřeních je skvěle vidět. Hádali jsme se o roušky. Někdo tvrdil, že jsou důležité. Jiný zase tvrdil, že jsou beztak neúčinné a že představují nepřijatelné omezení každodenního života. Hádali jsme se o to, někdy docela tvrdě. Někdy to mělo i osobní rovinu, někdy ne.

Ale pak se z toho pro některé stala ideová záležitost. Už se nebojuje proti nepohodlí (ano, rouška je protivná), ale za záchranu světové svobody. Pokaždé, když si roušku nevezmou, vlastně nás tím zachraňují před pádem do despocie. Pokaždé, když na někoho naprskají, tak tím vlastně překazili zlovolný plán nějakého tyrana. Pokaždé, když někoho nakazí, nebo se nakazí sami, tak tím vypálili rybník Billu Gatesovi. S takovými lidmi se samozřejmě nedá diskutovat - naslouchání rozumným argumentům je pro ně kompromisem s absolutním zlem. Přestala je zajímat fakta – fakta jsou v jejich představě beztak jen manipulačním nástrojem globálních elit. Nemohou udělat kompromis a dodržovat aspoň nějaká hygienická pravidla – vždyť jde přece o záchranu planety!

A Sorosovi lidé zatím v klidu pracují na svých cílech. Kdo ví, dost možná, že tuhle protirouškovou hysterii postrčily i jejich peníze.

Na závěr ještě můj postoj k posledním vládním opatřením. Ano, vláda jedná zmateně, státní byrokracie je neschopná, různé lobbystické skupiny si prosazují svoje zájmy… takže výsledkem je spíše chaos než co jiného. Byl bych mnohem raději, kdyby to bylo tak, že každý bude dost inteligentní, aby vyhodnotil, jaká je momentální epidemiologická situace, jestli si vzít roušku nebo respirátor, jestli si raději nesednout o kus dál atd. Aby vyhodnotil, koho opravdu musí obejmout, protože se to nedá vydržet, a kdy je lepší udržet odstup. Stejně se to budeme muset naučit. Ve světě, kde jakémukoliv mikroorganismu stačí 24 hodin k tomu k zasažení celé zeměkoule, existují jen dvě možnosti. Buď se vrátit k částečně uzavřeným hranicím (třeba jako Západní Německo 70. let) nebo počítat s neustálými vlnami nových chorob. Příště to může být něco dramaticky horšího než covid.

(zdroj: petrhampl.com)