Ve třech velkých zemí Evropské unie padlo rozhodnutí, že odepřít lékařskou péči lidem nad určitý věk a nechat je zemřít, je přijatelné rozhodnutí. V dalších zemích padne podobné rozhodnutí v nejbližší době. A je představitelné, že takový princip bude přijat na úrovni celé EU.

V mimořádných situacích stojí lékaři před nesmírně obtížným rozhodováním, komu dát přednost. Vyhodnotit šance jednotlivých pacientů je těžké, každý případ je individuální. Ale tady jde o něco jiného – tady byl prostě určen věkový limit, nad kterým nebude péče poskytnuta. V některých případech dokonce oficiálním rozhodnutím státní správy. A vyděšená veřejnost nemá námitek.

Aby nedošlo k mýlce. Mnohdy nejde o lidi, kteří by stejně umřeli o měsíců týdnů později na něco jiného. Do kategorie „neposkytovat pomoc“ jsou zařazeni i ti, před kterými by bylo 10 a více let plodného života. Do takové kolonky by spadal např. Donald Trump i všichni jeho demokratičtí soupeři. Nebo u nás Anna Šabatová a Stanislav Křeček. Mnozí z těch odepsaných mohou ještě vykonat mnohem víc užitečného než někteří třicátníci. Jaký bude např. další životní přínos Jakuba Jandy? Proč by měl být preferován před profesorem Pirkem?

Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Zdá se, že bylo všeobecně akceptováno, že v krajní nouzi je možné nechat starší lidi umřít. Nebo dokonce, že je správné.

A krajní nouze, to nejsou jen přeplněné nemocnice. Bude se to týkat i klimatické nouze? Samozřejmě, že ano! Proč dávat peníze na operaci staršího člověka, když je lépe využije neziskovka organizující demonstrace proti počasí? Nebo když je lépe využijí pašeráci migrantů.

Ještě před pár lety panovaly obavy, že vývoj půjde opačným způsobem. Že početně starší generace prosadí u voleb, aby byly příliš velké prostředky vynakládány na důchody a zdravotní péči. Jenže to vycházelo z předpokladu, že probíhají férové volby a že lze jejich prostřednictvím měnit politickou situaci.

(zdroj: petrhampl.com)