Evropský soud pro lidská práva dal za pravdu norskému úřadu pro kradení dětí z rodin a jejich posílání na převýchovu. Konstatoval, že i když se Michalákovi nedopustili ničeho špatného, přesto měl úřad právo jim děti odebrat. Ono už vlastně šlo stejně jenom o symbolické zadostiučinění. I kdyby byl vynesen jiný rozsudek, rodinu to už nespraví a nic to nezmění na tom, že paní Michalákové nesměla své děti vidět po většinu jejich dětství.

Je to další doklad o tom, že vrcholné soudy rezignovaly na roli strážce spravedlnosti a postupně se změnily na nástroj represe vůči příslušníkům nižších tříd. Kdyby ty soudy byly úplně zrušeny, naše práva by tím nijak neutrpěla, možná naopak.

Ale ještě něco. Šlo vlastně o typickou hru, kde vyhrává silnější. Kdyby se za Michalákovy postavil jejich stát, mohl to skončit „tak je pusťte, ať je pokoj“. Jenže ministryně Marksová chtěla peníze z Norských fondů, a totéž její podřízení včetně šéfa úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Dopadlo to tedy tak, že jen neochotně vyřídili nezbytné formality, a tím jejich zájem skončil.

Cizinci si úplně normálně koupili české politiky a českou správu proti českým lidem! Poslali šek na ministerstvo práce a bylo to. Prostě hnus.

I když cena o nejhnusnější hyenu by měla náležet někomu jinému. Měl by ji dostat Pavel Šafr a jeho Svobodné fórum, respektive Monika le Fay, která publikovala nechutné lži o tom, jak měli Michalákovi údajně sexuálně zneužívat své děti. Teď máme černé na bílém – od norských úřadů a soudů, že k tomu nedocházelo. Šafr a Le Fayová tu kauzu nakonec neovlivnili. Ale dobře to ukazuje, kam až jsou někteří lidé schopní zajít ve své poníženosti vůči čemukoliv cizímu.

(zdroj: petrhampl.com)