Dozvěděl jsem se, že hledat vnitřního nepřítele, dělit národ na dobré a špatné Francouze, stavět je proti sobě není vhodné. Dozvěděl jsem se, že voják nesmí mít nic společného s názorovým aktivismem.

Nejsem francouzský generál, ve Francii nežiji, Francii znám jen zdálky – z literatury, dějepisu, filmů, televize, novin. Pan Müller tam žije, tak asi ví, co ti generálové dělají špatně. Jen mi nějak zapomněl říci, proč to ti generálové dělají. Nabízí se paralela s Karlem Martellem, který zastavil islámskou expanzi do Evropy a zachránil tak naši civilizaci (i když dnes se zdá, že jen dočasně). Martell byl tehdy vysoký dvorský úředník, správce královského dvora. Když se slabý král k ničemu neměl, majordom pozvedl moc a v bitvě u Tours v říjnu 732 porazil islámská vojska. Kde se tam vzala? Islámský prorok Mohamed v roce 622 přesídlil z malého městečka Mekka do malého městečka Medína a zahájil tak válku o ovládnutí světa islámem. Za jedno jediné století agresivní islám obsadil a ovládl celý Arabský poloostrov, dnešní Sýrii, Arménii, Kypr, Gruzii, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Afghánistán, část Indie, polovinu Turecka, Egypt, Irák, Jordánsko, Izrael, Libyi, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Španělsko, Portugalsko, jih Francie. Je ta bitva Karla Martella s brutálním agresorem snad jen pouhá historie, která dnes už nic neznamená, nebo je to jeden ze základních milníků na cestě rozvoje skvělé euroatlantické civilizace? To bylo v osmém století. Vždy, když jsem v rozpacích, obrátím se pro radu ke skvělému Ottovi. Jeho slovník (mám vydání z r. 1905) mi o islámu řekl mimo jiné i toto: „Osud člověka této víry od věčnosti jest stanoven bohem. Proto muslim se nebojí žádného nebezpečenství, ve všem odevzdává se do vůle boží. Odtud pramení pověstný muhamedánský fanatismus. Politicky dělí vyznavač islámu svět na dva díly: na území islámu a území nemuslimské, které má býti podmaněno a dle jeho víry se kdysi muslimským stane. Ubíjení nemuslimů korán přímo doporučuje; otroctví dopouští, jakož i mnohoženství.“ Takto islám definoval po tisíci letech od té slavné bitvy u Tours – a co se za tu dobu na islámu změnilo?

Nevím, myšlenka, že svou civilizace nebudeme bránit, chránit a rozvíjet, ta je pro mne nepřijatelná. Hovoří se zde o francouzských generálech. Skvěle integrovaných muslimů je ve Francii asi 7 - 9 milionů. Každý rok rozmlátí a zapálí cca 40 000 automobilů. Už v roce 2000, tedy před dvaceti lety, přiznaly oficiální prameny existenci 750 městských zón, nad nimiž nemá vláda kontrolu. K tomu tehdy existovalo dalších cca 1 400 oblastí, klasifikovaných jako „prioritní“, kde žijí paralelní muslimské komunity, kde se žije na podporách, kde je mimořádně vysoká kriminalita. Nebudu zde popisovat nepřetržitý sled vražd, teroristických útoků, násilí páchané na francouzských židech, křesťanech, na příslušnících policie, na kněžích, novinářích. Židé teď ze země odcházejí do bezpečí především do Izraele. Proti tomu staví francouzští politici něco, čemu říkají politická korektnost, budují nové mešity, přihlížejí ničení kostelů a synagog, katolických a židovských hřbitovů, položí květiny na místa, kde byla prolita nevinná krev.  Nevím tedy, zda se zbláznili francouzští generálové nebo někdo jiný. Moji předci bojovali za svou vlast v první i druhé světové válce a jen díky jejich obětem dnes žijeme tak, jak žijeme. Bojovali stejně odvážně, jako kdysi ten Karel.

Možná, že problém má nějaké řešení, které by přimělo přistěhovalce plně respektovat naše hodnoty, naše právo, naše lidská práva, náš pokrok, kulturu, civilizaci. Rád bych jej viděl, ale trvám na tom, aby rozhodnutí, jak a kam se bude Evropa dále ubírat, zůstalo v rukách Evropanů a nikoho jiného.