François de La Rochefoucauld (15. září 1613 – 17. března 1680) proslul zejména jako spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech.Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angouleme a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně.

Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales (1665, Úvahy aneb výroky a maximy morální), sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. V prvním vydání kniha obsahovala 314 maxim, v pozdějším druhém už 541. Pro dnešní zastavení u (ne)povinné literatury jich vybíráme jen hrst z nich, ale výběr nebyl snadný, Jeho původní motivace – zachytit nadčasové a dodnes živé autorovy sentence – ztroskotala velmi rychle: svou platnost totiž neztratila skoro žádná.

Pro náš účel jsme použili první český překlad z roku 1903, protože dodává Rochefoucauldovým sentencím jakousi přidanou estetickou hodnotu. V tomto vydání – jeho předmluvě – také najdeme výstižnou charakteristiku smyslu a záměru autora a jeho náhledu na svět. Podal ji historik francouzské literatury Gustave Lanson:

"Ctnosti ztrácejí se v samolibosti jako řeky v moři. - Nectnosti přiměsují se ke složkám ctností jako jedy ke složkám léků. Toť význačný a základní tón celé knihy. Svět ovládán jest pouze sobectvím, to jest osobními prospěchy; není ctností, není oddanosti, a málo jest i těch vášní, které by, ač sobecké, strávily se ve svém předmětu až v úplné sebezapření. Krásné činy jsou pouze krásný povrch. Není opravdivých přátel; není počestných žen, to jest takých, které by byly počestny z dobré vůle a s uspokojením. Nutkání přirozené povahy naší činí nás neřestnými; tlak náhody činí nás šťastnými nebo nešťastnými; ani vůle naše neodolává síle přírodní, ani naše zásluha neovládá Štěstěny."

Nuže tedy dejme slovo samotnému Rochefoucauldovi: