Spenglerovým klíčovým dílem byl spis Zánik západu, jejž jsme v této knižní rubrice též před časem komentovali a hustě citovali. Dnes je tu svazek složený z citací Spenglerových myšlenek z jiných knih. Autorem a překladatelem tohoto výboru byl významný historik Rudolf Jičín, jenž Spenglerovu intelektuální a autorskou metodu popsal těmito slovy:

„Spengler, podobně jako třeba Schopenhauer nebo Nietzsche pracoval aforisticky: napřed zaznamenával m y š l e n k y a potom je teprve interpoloval do plynulého textu. Proto je tak z něj lze snadno zase vyjmout, tj. lze z něho, na rozdíl od většiny moderních ,filosofů‘, kde vše plyne a není se kde zachytit, c i t o v a t, o to jsem se pokusil ve svém výběru.“

Pro tento článek jsme vybrali několik úryvků, které se zabývají podobnými problémy jako my dnes: Invazí amerického, velkým kapitálem tlačeného pokusu o světovládu, a dále vývojem natality a růstu či poklesu populace v různých částech světa. Mnohé z vět, které Spengler napsal před bezmála sto lety, mají stále svou platnost. Knihu v těchto dnech vydalo nakladatelství Délský potápěč.

ZÁPADNÍ MYŠLENKA VLASTNICTVÍ

Západní myšlenka vlastnictví je antické, indické, čínské velice vzdálená: v l a s t n i c t v í je moc. Co nepůsobí dynamicky, veškerý mrtvý majetek, „mít“ o sobě, platí pravému faustovskému člověku málo. V tom spočívá tajemství zdůraznění p r o d u k t i v n í h o majetku před jiným, před pouhým „mít“.

Kapitál je velké slovo a n g l i c k é h o pojetí vlastnictví. Kapitál znamená hospodářskou energii; je to zbraň v boji o úspěch. Francouzský kavalír a rentiér je protikladem bursovního, naftového a ocelářského magnáta, jehož požitek spočívá ve vědomí hospodářské všemocnosti. Že ochlazení může všude na světě nechat padnout kurzy, že telegram o třech slovech může vyvolat katastrofu na druhé straně planety, že obchod a průmysl celých zemí spočívají na jeho osobním kreditu, to je jeho pojem vlastnictví, a sice s o u k r o m é h o v l a s t n i c t v í. Je třeba ocenit patos tohoto slova. Miliardář usiluje o neomezenou svobodu svými rozhodnutími libovolně nakládat se světovou situací, bez jiného etického měřítka kromě úspěchu. Proti nepříteli ve svém oboru bojuje všemi prostředky kreditu a spekulace. Jeho stát je trust, jeho armáda je trust a politický stát není nic víc než jeho agent, kterého pověřuje vedením válek … uzavíráním smluv a míru. Konečným cílem těchto pravých panských povah je ztrustování celého světa… Finanční magnát je vlastník ve vyšším slova smyslu a celé národy a státy pracují podle jeho mlčenlivých příkazů a všudypřítomné vůle. A proti tomuto pojmu vlastnictví, do něhož se převlékl obchodní liberalismus, stojí jen pruský: vlastnictví není soukromá kořist, ale z á v a z e k  k  c e l k u, nikoli výraz a prostředek osobní moci, ale svěřené jmění, za jehož správu je vlastník odpovědný státu; blahobyt národa není sumou individuálních majetků, ale individuální majetek je f u n k c í hospodářské moci celku. Stále je třeba opakovat velká slova Fridricha Velikého: jsem první s l u ž e b n í k svého státu. Pokud každý přijme za své toto pojetí, stane se socialismus skutečností. Není silnějšího protikladu s  f a k t e m, vysloveným Ludvíkem XIV.: stát jsem já.

Vyvstává strašlivé nebezpečí z o t r o č e n í s v ě t a obchodnictvím. Jeho prostředkem je dnes S p o l e č n o s t n á r o d ů, to znamená systém „samovlády“ národů podle anglického vzoru, to znamená ve skutečnosti systém provincií, jejichž obyvatelstvo je vykořisťováno obchodnickou oligarchií pomocí koupených parlamentů a zákonů…

SPOJENÉ STÁTY A REVOLUCE

Jsou Spojené státy mocí s budoucností?... Co je „stoprocentní“ amerikánství? Jakási masová existence normovaná podle nižšího průměru, primitivní póza nebo příslib do budoucna? Jisté je … že Američané stejně jako Angličané nemluvívají o státě nebo otčině, nýbrž o this country. Jde vskutku o obrovské území a populaci těkající od města k městu… Podobnost s bolševickým Ruskem je větší, než se myslívá. Tatáž rozlehlost krajiny, vylučující jakýkoliv úspěšný nepřátelský útok a tím i zkušenost opravdového národního nebezpečí, což činí stát postradatelným… Život utvářený výlučně hospodářsky, a proto postrádající hloubku… A tatáž diktatura veřejného mínění… Všechno pro všechny je stejné. Vlastními pány země jsou trusty. To je faustovská vůle k moci, avšak bezduše mechanická. Imperialismus dolaru proniká celou Amerikou až do Santiaga a Buenos Aires… Celá Amerika pro hospodářskou moc Spojených států! To je vlastní smysl založení „nezávislých“ republik, jako jsou Kuba a Panama, intervence v Nikaragui a svrhávání nepohodlných prezidentů mocí dolaru až po nejzazší jih. Avšak tato … čistě ekonomická stránka života má i druhou stranu. Dala vzniknout námořní velmoci, která začíná být silnější než Anglie a ovládá dva oceány. Vznikly koloniální državy: Filipíny, Havaj, ostrovy Západní Indie. A komerčními zájmy i britskou propagandou byly USA stále hlouběji vtahovány do první světové války až k vojenské účasti. Tím se však staly vůdčím prvkem světové politiky.

ZEMDLENOST BÍLÝCH NÁRODŮ: NEPLODNOST

Miliony padlých ve Světové válce byly rasově to nejlepší, co bílé národy měly, avšak rasa se p r o k a z u j e tím, jak rychle je dokáže nahradit. Jeden Rus mi řekl: „Co jsme obětovali v revoluci, ruská žena do deseti let zase porodí.“ To je správný instinkt. Takové rasy jsou nezdolné. Triviální Malthusova nauka, vychvalující neplodnost coby pokrok a kázaná dnes ve všech bílých zemích, jen dokazuje, jak jsou tihle intelektuálové bez rasy…

Žena, mající rasu, nechce být „přítelkyní“ nebo „milenkou“, nýbrž m a t k o u, a nikoli matkou jednoho dítěte jakožto hračky a rozptýlení, nýbrž mnoha: v hrdosti na hojnost dětí, v pocitu, že neplodnost je nejtěžším prokletím, jaké může ženu a jejím prostřednictvím i celé pokolení postihnout, hovoří instinkt silných ras.

Odtud původní živočišná žárlivost, s níž se jedna žena pokouší jiné vyrvat muže, jehož chce jakožto otce svých dětí mít sama. Intelektuálnější velkoměstská žárlivost, která je sotva víc než erotická choutka a druhou stranu si cení jako pochutinu, prostředek k potěše, prozrazuje vyhasínající pud rasy k t r v á n í, jenž se nedá oživit řečmi a psaním, už jen pouhým p ř e m í t á n í m o kýženém či obávaném počtu dětí…

Avšak rozklad bílé rodiny, nevyhnutelný projev velkoměstské existence, se dnes šíří a stravuje „rasu“ nacionů [Nationen]. S m y s l muže a ženy, vůle k t r v á n í, se vytrácí. Člověk žije už jen pro sebe sama, ne pro budoucnost pokolení. Nacionu jako společnosti, původní organické spleti r o d i n, od města hrozí, že se rozplyne v součet s o u k r o m ý c h a t o m ů, z nichž každý jeden chce ze svého a cizího života vytěžit co možná největší množství pobavení – panem et circenses. Ženská emancipace z doby Ibsenovy nechce svobodu od muže, nýbrž od dětí, od d ě t s k é h o b ř e m e n e, a současná emancipace muže od povinností k rodině, národu a státu… Právě tak tomu bylo ve všech ostatních civilizacích.

Následky máme před očima. Barevné rasy byly ve světě doposud dvakrát tak početné jak bílé. Jenže… v Africe se od doby, kdy tam „vtrhla“ evropská medicína, bránící mocné selekci nemocemi, černoši při své obrovské porodnosti rozmnoží ještě silněji… Nárůst populace spočívá zcela na straně černochů… Ve Francii [přitom] za posledních padesát let mnohé departementy přišly o třetinu obyvatelstva. Někde je počet narozených o polovinu nižší než počet zemřelých. Některá městečka a řada vesnic je skoro prázdná. Z jihu do země pronikají Katalánci a Italové jako rolníci, Poláci a černoši dokonce všude do středního stavu. Existují černí duchovní, důstojníci, soudci. Pouze tito přistěhovalci, čítající hodně přes desetinu obyvatelstva, udržují svou plodností počet „Francouzů“ na přibližně stejné úrovni. Ale pravý Francouz nebude již v dohledné době ve Francii pánem.