Mám na mysli donedávna naprosto nezajímavého a jen málo viditelného gymnaziálního učitele, starostu menšího města z Vysočiny, krajského zastupitele tamtéž a senátora, který se jen kvůli úmrtí mnohem známějšího Jaroslava Kubery a dalších náhodných okolností stal i předsedou Senátu. Od té chvíle se tento drobný muž zatím neprojevuje žádnými výsledky, ale rozhodně svými nebetyčnými ambicemi.

Miloš Vystrčil už nás stihl poučit, že předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem. To je sice technicky vzato pravda, ale vůbec to neznamená, že to platí pro každého, kdo si do předsednického křesla sedne. A rozhodně to neplatí pro pana Vystrčila, čehož si musel všimnout každý televizní divák během nedávné návštěvy amerického ministra zahraničí Pompea. Místo důstojného ústavního činitele se kolem amerického poloboha motal nervózní studentík, který se těší na pochvalu a je šťastný z toho, že na něj dolehne odlesk slávy velké mezinárodní politiky. Té nervozitě se nelze divit – Miloš Vystrčil nemá s praktickou politikou žádné extra zkušenosti, a s tou zahraniční dokonce vůbec žádné!

To mu ovšem nijak nebrání v uskutečnění nesmyslného nápadu svého předchůdce Jaroslava Kubery, v oficiální cestě na Taiwan. Jeho asijské dobrodružství, které nepodporuje nikdo důležitý v naší zemi, nás zcela jistě poškodí. Celý svět bude sledovat reakci Číny, aby se podle ní mohl zachovat a na Taiwan se vydat nebo nevydat. Čína tak bude nucena předvést, jak vážně to se svými zájmy na Taiwanu myslí, aby pochopili i ti pomalejší.

Chápu, že Miloš Vystrčil ignoruje dobré rady prezidenta Miloše Zemana, předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, premiéra Andreje Babiše i ministra zahraničí Tomáše Petříčka, protože jde o politické oponenty. Ale že ignoruje i podobný postoj svého kolegy z vedení ODS Alexandra Vondry, to už zavání nadutostí. Protože ať s panem Vondrou skoro v ničem nesouhlasím, v zahraniční politice se bezpochyby orientuje a ví, kolik je dvě a dvě.

Nedá se nic dělat. Miloš Vystrčil bez ohledu na následky pro naše mezinárodní vztahy poletí na Taiwan, aby potěšil své ego a zvýšil šance na znovuzvolení šéfem Senátu po podzimních volbách, kdy se třetina senátorů obmění. A divil bych se, kdyby si přitom v hlavě nehýčkal myšlenku, že by mohl za dva a půl roku usednout ještě o ten poslední stupínek výš, do křesla prezidenta republiky.

To se ale nikdy nestane. Druhého nejvyššího ústavního činitele netvoří jen křeslo, ale spojení křesla se skutečnou osobností. O tom nejvyšším to platí úplně stejně.