Vesmírná loď Vostok 1 po 108 minutách letu se úspěšně vrátila z vesmíru na zem. Všichni jsme hltali zprávy, noviny jsme četli v tramvaji sousedovi přes rameno. Ten den miliardy lidí seděly u televizorů a rozhlasových přijímačů. Svět byl v úžasu.

V tom roce 1961 to byl pro západní politiky pořádný šok ! Bílý dům oněměl, prezident Kennedy musel gratulovat.  Pozdější americký astronaut John Glenn k letu Jurije Gagarina prohlásil : „ Jak je možné, že země, která neumí vyrobit ledničku, nám dala na prdel ! “. Nechci polemizovat s touto americkou legendou, ale to spíše Západ nechtěl vidět předešlé sovětské úspěchy. A tak po atomových elektrárnách, ledoborcích, první družici, přišel let majora Jurije A. Gagarina. Stal se hrdinou pro celý svět. Od té doby již stovky kosmonautů obletěly naši planetu. Mezi nimi i Čechoslovák Vladimír Remek. Tento úspěch se dnes v médiích nerad připomíná, případně se zlehčuje. Před 60lety to byla ale obrovská radost nad tímto úspěchem sovětské vědy. 

A tak se zrodila z té radosti i slavná písnička o hrdinném majoru Gagarinovi, tehdy jsme ji všude zpívali, „broukáme“ si ji i dnes. S Gagarinem je spojena i jeho cesta do Prahy. Pro tehdejší Československo bylo vyznamenáním, že první Gagarinova zahraniční cesta vedla do Československa již za pouhých 16dní po jeho návratu z kosmu. Počasí bylo již májové, když 28. dubna Praha připravila Gagarinovi triumfální přijetí. Statisíce lidí zcela bez výzvy šly do ulic Prahy pozdravit Jurije Gagarina. Václavské náměstí od té doby nic tak nádherného a spontánního nezažilo. Fotografie jsou dokladem. Stovky novinářů, televizních štábů z celého světa, přijely do Prahy. Skromný Jurij A. Gagarin na to přijetí v Praze nezapomněl.. Té pocty se nikomu jinému už nedostalo. Ten usměvavý 27letý Jurij Gagarin se stal světovou celebritou. Jeho modré oči se usmály na každého z nás.  Navštívil desítky států světa, gratulovala mu britská královna Alžběta II. i revolucionář Fidel Castro.     

Doba se za těch 60let radikálně změnila. Po roce 1989 jsme doufali, že svět se změní k lepšímu... Přestože počátkem devadesátých let SSSR se rozpadl, Varšavská smlouva zanikla, sovětská armáda odešla z Německa, Československa, Maďarska… přesto mír pro budoucí generace  nenastal. Byli jsme oklamáni, nebo to byl jen zbožný sen? 

Sliby o světlém zítřku se vzdálily, naopak hranice NATO se posunuly o stovky kilometrů na východ. Rozbíhají se další kola zbrojení, opět umírají lidé. Po dálnicích se valí kolony obrněnců směrem na Východ. Válečné konflikty neberou konce. Nenávist se stala  programem. Kácíme dějiny i sochy hrdinů. Místo poselství o míru, se opět bubnuje do války. Jaká budoucnost čeká tu naši modrou planetu?