V nedávných časech jsme byli svědky slavných odletů i příletů našich vojáků. Na letišti hrála hudba, rozdávaly se medaile i nová povýšení. Zejména v posledních letech, ale přibývaly i oběti. A s nimi přicházely otázky i pochybnosti… Rozumíme této zemi i jejím dějinám? Jsme vítáni v této zemi? Proč se tam angažujeme? Kupujeme obrněnce, letadla, miliardy vydáváme sem i tam. Miliardy, které mohou být daleko účelněji vynaloženy.

Tato americká agrese, pod názvem Trvalá svoboda, začala před 20 lety, krátce po 11. září 2001. Měla to být rychlá brilantní akce. Zjednodušeně řečeno, nastoupila moderní technika proti pastevcům. Cílem byl Afghánistán, jeden z nejchudších států světa. Možná ten nejchudší. Hory Hindúkuše trčí téměř až do nebe, mezi nimi hluboká údolí se stády ovcí. Země, která je i domovem mnoha národů. Mezi nimi se rodily i rodí mnohé konflikty... Na každém kroku negramotnost i vliv islámu. Dějiny se s Afghánistánem nikdy příliš nemazlily. Války i vnitřní konflikty. Kdo se v tom vyzná? Stát, který si již tolik toho vytrpěl. Jednou byla agresorem Velká Británie, později si to vyzkoušel i SSSR.

Podobnou zkušenost si vyzkoušely USA a jeho spojenci. Historie je nepoučila, bylo krátce po 11. září 2001. Zrodila se pomsta. S nejmodernější vojenskou technikou vzlétla letadla i rakety proti Afghánistánu. Začala 20 let trvající válka s tisícovkami obětí na obou stranách. Mezi nimi i naši vojáci. USA, zejména nyní po změně domácí vládní garnitury, odcházejí „potichu“ z Afghánistánu. Téměř 50 procent Američanů nesouhlasí s touto válkou. Média zobrazují stovky kusů moderní obrněné techniky, opuštěné ve spěchu. Povstalcům roste jejich akceschopnost, slyšíme, že 50 procent území státu je v jejich rukou. Vláda Afghánistánu ztrácí jeden okres za druhým. Tisíce vládních vojáků v panice prchají do sousedních států. Je otázkou času, kdy povstalci vstoupí do Kábulu a začne účtování. Poučení z dějin. To účtování bude kruté, jak pro stoupence vlády, tak i pro spolupracovníky okupačních jednotek a jejich rodin.

A zde je velká zodpovědnost, zejména USA a NATO, za jejich životy. Českou republiku nevyjímaje. Zamíchali jsme se do tohoto dobrodružství. Teď musíme platit, nelze jen zamávat z posledního letadla a dělat, že se nás to netýká. Nemusí se nám to líbit, mnozí z nás nesouhlasili s touto agresí, ale pokud si chceme zachovat svou tvář, musíme jednat rychle. NATO musí dokončit tuto svou zbabranou operaci. Na to „poslední letadlo“ čekají tisíce ohrožených Afghánců a jejich rodin, žen a dětí. Jednejme rychle!