Nebyl to leckdo, byl to skutečný monarcha, poslední český král Ferdinand V., též zvaný Dobrotivý. Ten po své abdikaci v roce 1848 dožíval své bytí na Pražském hradě. Byla to figurka spíše k politování, nebyla ale trapná. Pražané měli svého Ferdáčka rádi, na jeho procházkách Prahou jej zdravili a on jim pozdravem odpovídal. Ferdáček po těch celých 26 let pražského pobytu, Praze nikdy neublížil… Figurky prostě patřily do historie Prahy. Na rozdíl od toho nešťastného Ferdáčka, jsou ty dnešní figurky trapné. Trapnost je totiž to nehorší, co může politika potkat. Stává se směšným, a to je osud těch dnešních figurek. Praha díky těmto figurkám se stala málem pupkem světa.

Figurky slavily úspěch. Zahraniční média zařadila Prahu na první stránky svých deníků, podobně tak i televizní stanice. Čtenář se jistě oprávněně zeptá na důvod tohoto zájmu ? Co se stalo ? Jsme na špici evropské vzdělanosti, určujeme tempo unijní ekonomiky, nebo jsme postavili dalších sto kilometrů dálnic a po železnici se naše rychlovlaky řítí napříč Evropou… ? Ne, ne, nic takového se nestalo, to jenom Praha chce změnit svou historii, pokácet symboly, které se figurkám nehodí a případně vyhlásit světu válku. Trapných figurek přibývá, ….

Tou první byl jakýsi starosta z Dejvic, který chtěl změnit historii. Kdysi na základce při dějepisu usnul, pak se probudil a po 30 letech od pádu komunismu vyrazil do útoku proti sovětskému maršálovi. Tomu maršálovi, před kterým prchaly do amerického zajetí desítky německých divizí. Mezi nimi byly i jednotky kolaborantů, či německých satelitů, z kterých pan starosta chtěl udělat osvoboditele Prahy. Tolik z dějepisu, který pan starosta asi prospal.

Druhou figurkou se stal starosta z jakési skoro zapomenuté obce, někde na okrají Prahy. Jeho slavné zimní tažení na multikáře proti Moskvě vzbudilo u prostého lidu všeobecné veselí. Také tato ta figurka měla mediální úspěch a stala se nosnou součástí protiruské propagandy. Pan starosta byl tím mediálním zájmem potěšen, proto nás nadále baví svými kousky. A mnohý občan médii zcela zmatený, spěchá si nakoupit válečné zásoby…

Tou poslední, už třetí figurkou, je pražský primátor. Ten mladý muž z Moravy, který jen co se trochu porozhlédl a poté z Karlova mostu pěstí proti Hradu pohrozil a tím rázně vstoupil do povědomí světových médií. Onen muž sice nezachrání padající pražské mosty, ani nevyřeší kolabující dopravu v Praze, ani nevybuduje dálniční obchvat Prahy, dokonce nás ani nezbaví těch, všude přítomných pražských bezdomovců, žebráků, přesto získává body... Vyrazil do boje. Nepřítelem se mu stala východní mocnost s ekonomikou, která se dere do čela světové ekonomiky. Nepojede do války v multikáře se zimní výbavou, pan primátor je přeci jenom jiný formát, přesto je v bojové náladě, jedním máchnutím smetl ze stolu dosavadní politiku jedné Číny, jen mám obavu, aby nevyhlásil ještě válku této mocnosti. Ten Ferdáček, ač také figurka, přesto to měl jiný formát, nebyl trapný…