Preference kandidáta do Rady Českého rozhlasu Jana Křečka se pokusil zmrazit manažer veřejnoprávní televize Marek Wollner, když opět jednou předvedl svůj duševní striptýz. Křečkovu Analýzu vysílání České televize a Českého rozhlasu v období před volbami do zastupitelstev krajů a Senátu 2016, totiž laureát Peroutkovy ceny charakterizoval tradičně povrchně a účelově. Tedy stejně dezinformativně stylem ad hominem, jak si to kdysi osvojil ve svých novinářských začátcích v Respektu: „Když vypracoval analýzu na základě blbých kritérií, že ČT nadržuje TOP 09, říkal jsem si, že je to prostě zmatenec, který by si napřed měl zamést před svým anarcho-komunistickým prahem.“

Wollnerovo hodnocení optikou Havlových sirotků, může obstát snad jen na jednání Rady České televize, či jiných seancích „liberálních“ pokrytců, kteří ctí svobodu slova pouze ve své pospolitosti.

Do mediálních rad se volí lidé z komunity Havlových sirotků

Wollnerova ideologicko-profesionální deformace je svým způsobem pochopitelná. Od dob televizní krize poslanci volí do mediálních rad reprezentanty komunity Havlových sirotků, či podobných farizejů tak, aby disponovali rozhodovací většinou. Rady proto obhajují především zájmy exponentů zmíněné privilegované skupiny, známé svými dobrými rodinnými kontakty a historicky neutuchající touhou po manipulaci s veřejným míněním a finančním úspěchu. Přivlastnění a profitování na subjektu, který měsíčně dotují občané bez rozdílu, je totiž majstrštykem na úrovni propagandistického a finančního perpetuum mobile.

Kontrolu by měli provádět nejen zastánci, ale i kritici

Mediální „avantgarda,“ jejíž příznačným představitelem je i Wollner, dělá vše proto, aby znemožnila volbu do kterékoliv mediální rady, jakémukoliv nezávislému, odborně a prakticky fundovanému zástupci veřejnosti bez rozdílu. Faktická kontrola veřejnosti veřejnoprávních médií je totiž možná pouze v případě zástupců veřejnosti bez rozdílu, tedy i zástupců odpůrců, kritiků a jiných názorových skupin obyvatelstva. Permanentní snaha tzv. důvěryhodných médií o jejich diskvalifikaci je důkazem jejich osobitého vnímání pluralitní demokracie a principu svobody slova.

Nicméně, po téměř třiceti letech od sametové revoluce si naše veřejnost zaslouží, aby její zájmy v mediálních radách prosazovali i skutečné odborně a zkušenostně zdatné osobnosti, které jsou tradičně trnem v oku kariéristů, momentálně se stylizujících do role liberálních demokratů. Věřme, že krom pětiprocentních poslanců to snad pochopí všichni osvícení politici v Poslanecké sněmovně PČR.

Radim Hreha, autor je mediální analytik