Na twitteru pak odkázala, že zájemci o státnický a věcný projev se mají na Nový rok dívat na vystoupení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové .

Viz ZDE

Výzva ke sledování projevu Čaputové zazněla i od dalších odpůrců M. Zemana.

Měl jsem trochu jiný názor na Zemanův projev, který jsem vyjádřil v článku:

Zeman rozdělil občany: Na myslící a nemyslící

Viz ZDE

Ale na novoroční projev slovenské prezidentky jsem se podíval, celý ke stažení je ZDE.

Po projevu Čaputové a jeho prostudování jsem byl zklamán. Naši politici patrně také, protože o nich nelze říci, že by se předháněli v obdivných ohlasech. Též český mediální mainstrem projev přešel bez většího vzrušení. Tak aspoň toto jsem z projevu vybral jako vzorek:

"Medziľudské vzťahy, atmosféra, v akej naša spoločnosť žije, nie je daná a nemenná. Vytvárame ju my všetci. So smútkom a rozčarovaním sledujem, ako naberá na sile hrubosť, vulgárnosť a manipulácia vo verejnej debate. Ako si pomaly zvykáme na to, že osobný konflikt je legitímnou pracovnou metódou. Akoby jedinou cestou na presadenie svojich myšlienok bolo poníženie oponenta a vymedzenie sa na jeho úkor. So slovom sa často narába účelovo, bez zodpovednosti za následky a s umlčaním vlastného svedomia. Sme unavení z množstva konfliktov a mnohých ľudí rozdeľujú spory. - Myslime však na to, že aj po nich budeme všetci na Slovensku žiť spoločne. O čo prajnejší a úctivejší k sebe budeme dnes, o čo menej sa od seba v dôsledku sporov vzdialime, o to lepšie zvládneme, keď sa situácia po voľbách nebude vyvíjať celkom podľa našich predstáv. My všetci spolu teraz tvoríme Slovensko. A každý, kto má skutočný záujem o to, aby sa našej republike darilo, musí vidieť v tom druhom aj brata, sestru, občana, človeka, s ktorým, i keď názorovo nesúhlasí, bude sa na tomto dôležitom zámere spolupodieľať."

Pro srovnání jsem si prostudoval další novoroční projevy.

Toto je z projevu předsedy PS ČR Vondráčka:

"Nyní mi dovolte říct mé osobní přání. Jestli si vzpomenete, v loňském roce jsem nám všem přál, aby se rok 2019 stal rokem národní hrdosti. A myslím, že to, čeho jsme dosáhli, nás opravňuje k tomu být na sebe hrdí. Nyní bych si přál, aby se rok 2020 stal rokem boje proti lidské hlouposti a nenávisti. Jak nejlépe bojovat s hloupostí a nenávistí? Přece typickým českým způsobem, humorem."

Celé ZDE

Toto je z projevu předsedy Senátu Kubery:

"Útoky na svobodu pokračovaly i v minulém roce, a jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly. Příkladů je mnoho, politická korektnost dovedená ad absurdum, takže na svobodu slova můžeme už jenom vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet.,,, Dalším typickým jevem minulého roku bylo hledání vnitřního a vnějšího nepřítele. Řídilo se heslem, "to že jsem paranoidní, neznamená, že po mě nejdou". Doma bylo nejčastěji slovo Babiš a Čapí hnízdo a směrem do zahraničí Číno a Rusko. Přičemž Čína a Rusko se staly více vnitropolitickým než zahraničněpolitickým tématem, jako bychom neměli svých starostí dost. Že si na ně musíme dát pozor, to je nabíledni, ale není důvod být kvůli tom hysteričtí."

Celé ZDE

Toto je z projevu předsedy slovenské vlády Pellegrinyho:

"Je množstvo vecí, ktoré nás rozdeľuje. Obzvlášť ma však mrzí, keď sa stretávam s nepochopením medzi jednotlivými generáciami. Keď majú ľudia pocit, že práve potreby jeho rovesníkov sú tie kľúčové a len na tie treba brať ohľad a nevidí rovnako naliehavé potreby jeho predkov či potomkov."

Celé ZDE

Projev Čaputové lze označit jako kultivovaný, vyvážený, ale také jako projev "bez chuti a zápachu". Mně se zdál projev Čaputové drahošovsky prázdný. Taková naha "vykázat schopnost přednést projev", ale neříct nic od sebe. Nebyl to projev, ve kterém člověk využije příležitost "jít do toho" a sdělit svůj pohled na svět, své přesvědčení, za kterým si stojím. (Zde se, když pomineme Zemana, nabízí srovnání s Kuberou, případně i Vondráčkem, jsou to projevy "z jiného světa".)

Člověka tak napadne, zda do funkce představitele Slovenska nebyla Čaputová vybrána právě proto, aby nedělala potíže "vlastním názorem na věc". Pochopitelně i takový postoj může mít široký mandát od voličů. Ale v tomto případě šlo o něco jiného. Zdá se mně, že si slovenští voliči za hlasy kupovali "štěstíčko", které se musí nejdříve rozbalit, aby se vědělo, co je uvnitř. Uvidíme. Když to dobře dopadne, ukáže se, že jsem se mýlil a budu rád.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele