Mají to ti volební stratégové, manažeři a plánovači před sebou nelehké období. Volby jsou sice až za čtyři měsíce koncem října, ale na kampaň samotnou mnoho času nebude.

Nervozita ve volebních štábech (starých a osvědčených i nově vytvořených) stoupá. O to víc, jak ji rozdmychávají nové předvolební průzkumy.

I když poučení, že volby nikdy nedopadnou tak, jak se to jeví před nimi (tím spíš, když průzkumy dosud nereflektují fakt, že vznikla předvolební koalice lidovců se starosty), platí takřka stoprocentně, pořád jde o důležitý lakmusový papírek.

A kyselí jsou teď hlavně sociální demokraté. Ty na hranici deseti procent dohání už i odvěký rival ODS; a tak raději ve vedení přepřáhli.

Nový volební lídr Zaorálek (s pistolníkem Chovancem v zádech) – verbálně k nezastavení, jak on to umí – slibuje změnu stylu. Možná už má odpověď i na Andrejovy proslulé koblihy. Budou se rozdávat pomeranče, případně rozlévat pomerančový džus.

V ČSSD mají jiný problém. Či spíše sérii problémů. Nechápou tu nespravedlnost, jaká se jim děje. Makroekonomicky se Česku daří, HDP sice nikoli závratně ale roste, nezaměstnanost je nejnižší široko daleko, platy se pomalu zvyšují, ale na preferencích se to odráží jaksi zrcadlově.

Jenže podobně jako by měl každý rodič vědět, že domáhat se vděku u vlastních potomků je marné, měli by zasloužilí politici vědět, že za minulé činy volič sice trestá, ale neodměňuje.

Což však není nikterak dobrá zpráva ani pro ty, kdo sociální demokraty nemusí a nevolí. Protože tam, kde ČSSD slábne, tam rostou jiné strany. Především ANO a komunisté, dvojka, která si k sobě umí najít cestu.

ČSSD je přezrálá, rozhádaná a zchudlá strana, která teď neví, co se sebou. Nápady z ní padají bez přemýšlení, jeden den se zvýší daně „bohatým“ už od dvojnásobku průměrného platu, druhý den nadnárodním korporacím. A zatím největší zářez zaznamenal senátor Štěch s heslem živnostníky do výroby.

Strana je plná politiků s neukojenými ambicemi typu Hašek a Zimola; o její současné slabosti vypovídá i (byť nepovedený) pokus o návrat samozvaného nejlepšího předsedy všech dob Jiřího Paroubka.

Aktuálním evropským děním viděno – sociální demokraté nevědí, jestli by v čele chtěli (či měli) mít Corbyna, nebo Macrona. Jisté je, že nemají ani jednoho.

Robert Břešťan

Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.