Levice vysává pracovité a podnikavé

Svobodné podnikání je v posledních dvou desetiletích považováno levicově zaměřenými intelektuály za něco když ne špatného, tak určitě kontroverzního. Svobodné podnikání a kapitalismus je v jejich očích vnímáno jako něco škodlivého, co člověka pokřivuje, jako něco nespravedlivého, proti čemu je třeba vést boj. V rudém hávu vedli boj třídní, nyní v zeleném hávu boj anti civilizační (v jejich terminologii boj za záchranu planety). Jinými slovy být aktivistickým nemakačenkem je v kursu, kdežto dělat od rána do večera jako živnostník nebo budovat svou firmu je sobectví. Jde o starou známou písničku levicových intelektuálů ohrnujících nos nad podnikateli a živnostníky, ale zároveň vyžadující jejich peníze z řádně odvedených daní na své utopické sociálně inženýrské projekty (typickým příkladem je Green Deal-Zelený úděl).

V oblibě jsou dnes pouze „projekty se zaměřením na ekologický přínos, biodiverzitu, ……“, které v drtivé většině nejsou nic jiného než černé díry vytahující obrovské finanční prostředky z rozpočtu. U nás je nejkřiklavějším příkladem „solární tunel“ (podpora obnovitelných zdrojů ze solárních panelů - více ZDE), jehož „podpora“ stojí daňové poplatníky od roku 2008 stamiliardy korun. Částky už se vymykají normálnímu chápání. Kdybyste ale viděli zákon pro solární barony, nic libozvučnějšího jste nečetli.

Za obrovskou stagnací celé Evropy je pokřivený posun ve vnímání svobodné ekonomiky upřednostněním čerpání a dotačního businessu na úkor poctivého podnikání firem vzniklých od píky. Problém s negativním vztahem ke svobodnému podnikání prochází celou západní Evropou včetně bruselských struktur, kde na klíčových ekonomických postech sedí levicově smýšlející byrokraté.

Jen zdánlivá odbočka: Dnes v Evropě neslyšíme o podpoře začátku svobodného podnikání, ale jen o start-up firmách. Jde o podporu začínajícího podnikání, ale levicovým uším zní start-up jako něco přijatelnějšího než počátek podnikání.

Přeregulovaný pracovní trh

Agresivní levicová agenda se v minulosti soustředila na ekonomiku, kde do pracovních zákoníků jednotlivých zemí pod pláštíkem pracovních práv prosadili ve vztahu k zaměstnavatelům takové brzdy jako je vysoká výše minimální mzdy, omezení počtu propuštěných pracovníků za rok, maximální možnou pracovní dobu, ztížení možnosti přesčasů, nejrůznější penále za propuštění méně pracovitých zaměstnanců nebo dokonce zastropování maximálního počtu zaměstnanců v jednom roce, zvyšující se platby na sociálním a zdravotním za každého zaměstnance a další omezení jako jsou neustále se zpřísňující bezpečnostní předpisy či hygienické a jiné normy, které vedly k postupnému sešněrování pracovního trhu.

To vše jim nestačilo a tak ve svém neutuchajícím boji proti „nespravedlnosti kapitalismu“ začali prosazovat v legislativě nesmírně nákladný systém sociálních dávek pro krátkodobě a posléze již i dlouhodobě nezaměstnané, což postupně vedlo k nedostatku pracovních sil v jednotlivých ekonomikách.

Jakmile dotyčný jedinec nebyl motivován k práci, ale k sociálním dávkám, tak mu stačilo sedět doma a na černém trhu si pár dnů v měsíci na černo přivydělat. Jen pro upřesnění, není nic špatného na tom, aby člověk propuštěný z pracovního procesu měl po dobu půl nebo jednoho roku podporu v nezaměstnanosti, ale je naprosto nepřijatelné, aby po celá desetiletí nemusel pracovat a stačilo mu pouze životní minimum v kombinaci s nejrůznějšími příspěvky na domácnost. Takový stav vede k rozvoji šedé ekonomiky a následnému ekonomickému úpadku.

Dopady vidíme dnes i denně například na nedostatku méně kvalifikované pracovní síly, řemeslných i stavebních profesí, atd. Sehnat kvalitního řemeslníka je dnes téměř nemožné jak pro jednotlivce provádějícího rekonstrukci své nemovitosti, tak pro velké i střední firmy.

Výsledkem tohoto procesu je dnes chronický nedostatek pracovních sil nejen u nás, ale i v celé západní Evropě (Velká Británie může vyprávět). A tak svázaný pracovní trh spolu se štědrými sociálními dávkami dále sužuje evropské ekonomiky.

Střední a velké firmy se tak začaly nenápadně z Evropy stahovat a budovat své výrobní základny mimo EU. Problém lidských práv v dotyčných zemích třetího světa sice deklarují, ale flexibilita pracovního trhu rozhoduje. A ta je právě mimo EU s relativně svobodnými podmínkami pro podnikání v ekonomice.

Klíč k prosperitě: Podpora svobodného podnikání

A poučení pro nás? Zjednodušit pracovní zákoník a podpořit svobodné podnikání živnostníků a právnických firem (s.r.óček, akciovek), zvýšit limit pro povinnost registrace plátce DPH, podpořit budování high-tech průmyslu s přidanou hodnotou a další prorůstové kroky k rozvoji průmyslu a svobodného podnikání.

Tato opatření se musí nastartovat v exekutivě i legislativě ruku v ruce s odmítnutím ideologicky motivovaných překážek. A to rozhodně nebude snadné.

(autor je nezávislým kandidátem hnutí Trikolóra/Svobodní/Soukromníci ve Středočeském kraji - více ZDE)