Na řeckém ostrově Lesbos se již dá hovořit o evergreenu, kdy migranti pod jakoukoliv záminkou začnou podpalovat stany, ničit ubytovny a co je nejhorší, obracejí také svůj hněv vůči původní populaci.

O Francii a problémech s migranty i její stávající muslimskou komunitou již naše média raději nepíší, poněvadž každý racionálně uvažující čtenář denního tisku musí dostávat po přečtení aktuálních zpráv z kdysi krásné a slunné Francie depresi, již jenom trvání více jak rok výjimečného stavu o lecčems svědčí, a každému trochu uvažujícímu čtenáři je jasné, že dnešní běžný právní stav přehuštěný nejrůznějšími "právními pojistkami" v této západoevropské zemi neumožňuje bojovat účinně s terorismem, takže musí být permanentně prodlužován vyjímečný stav a to je více alarmující než samotné teroristické činy.

Nemám v úmyslu probírat nepokoje nelegálních migrantů popř. muslimské komunity v jednotlivých evropských zemích, byl by to několikastránkový elaborát, ale přece se zastavím u dvou násilných střetů, které názorně ukazují „vděčnost nebohých uprchlíků“, jak nám bylo ještě před nedávnem médii prezentováno.

Oba případy jsou zajímavé i tím , že v prvním z nich jde o tranzitní zemi (Bulharsko), v druhém případě jde o „zemi zaslíbenou“ (Itálii).

V obou případech, jako ostatně všude jinde v Evropě jde vždy o neustále se stupňující požadavky pologramotných mladých muslimů, kteří se rozhodli jít za lepším a žít podle svých kulturně sociálních vzorců, v tomto případě islámského práva šaríja (jen v Afgánistánu považuje šaríju jako přirozenou součást práva cca 97% populace) spolu s vysněným domem, autem a bílou ženou, kterou shlédli v Holywoodských spektáklech. A pokud jim kdokoliv zkříží plány, jednají tak, jak jsou ze svých islámských domovin zvyklí, rabují, rozbíjejí okna, a posléze jdou do tvrdých střetů s místní policií. Zvláště tvrdé střety proběhly v Charmanli, bulharském přijímacím táboře.

Maximální vstřícnost nezabrání migrantům ve stupňování požadavků

Ještě zajímavější a bohužel depresivnější je situace v italském Turíně, kde hlavním důvodem, proč se nelegální migranti vydali do ulic protestovat, byl ten, že od italských daňových poplatníků nedostali „důstojný život“. Italové se již začínají bát, poněvadž od těchto „nových“ spoluobčanů slyšeli slova jako:

„Vy Italové - řekněte svým dětem, že nejsme psi. Udržujte je v klidu, protože naše trpělivost dříve nebo později skončí," Další migrant oslavoval masakr v pařížském Bataclanu, při kterém bylo zavražděno 89 lidí. Podle migranta šlo o „pomstu za vyloučení". „Za smrt jednoho z našich [Afričanů], smrt jednoho z vašich," křičel. Další tvrdil, že „Alláh je povede k pomstě".

Itálie ukazuje, že ani maximální vstřícnost v sociální oblasti nezabrání nelegálním migrantům ve stupňování jejich požadavků, naopak se zdá, že paradoxně s dostatkem volného času dochází k neskrývané nespokojenosti, která může vyústit ve frustraci s následnou cestou k džihádismu, který ke kultuře jejich myšlení neodmyslitelně patří. Ale nemusíme zabíhat až k džihádismu, abychom si neuvědomili, že tito násilníci jsou ideálními kandidáty pro organizovaný zločin, ať již se jedná o výpalné, loupeže nebo nájemné vraždy.

Ještě jeden moment stojí u obou případů k zamyšlení, jsou jím lidskoprávní aktivisté bojující za „práva“ těchto nelegálních migrantů. Nejen, že nesouhlasí s nutnými policejními zásahy, ale dokonce v případě Bulharska, (kterému by měl být v současnosti každý západoevropský stát vděčný) požadují, aby byl běžencům umožněn volný průchod do sousedního Srbska!

Pokřivená logika těchto aktivistů je nad přirozené chápání slušnosti a zdravého rozumu každého z nás! Takže za to, že rozbíjejí, ničí, napadají pořádkové síly, si je s „vděčností máme vzít do svých mateřských zemí!? Tady už můžeme hovořit o pravém sadomasochismu.

Migranta do každé sluníčkářské rodiny

Ale přece jenom mám jedno doporučení/povinnost pro každého aktivistu nebo sluníčkářského politika (a že jich je i u nás dost):

„Do každé sluníčkářské rodiny alespoň jednoho muslimského migranta na celou neděli. A nejlépe na celý rok.“

Pak možná si alespoň někteří z nich uvědomí, že jedna věc je opájet se pseudohumanistickými idejemi, druhá pak samotné hygienické a společenské návyky nově příchozích.

Protože ten, kdo již nyní v západní Evropě nejvíce trpí násilím ze strany agresivních muslimů, je sociálně slabší domácí populace nemající vysoké příjmy na vystěhování do lepších čtvrtí na rozdíl od papalášů z neziskovek a vládnoucích neomarxistických elit!

Psáno pro blog.idnes.cz, publikováno se souhlasem autora