Vždy platilo i dnes platí, že pokrok lidstva úzce souvisí s výší efektivity práce a vzdělanosti. Příkladem úspěšnosti spojení svobody, erudovanosti a práce byla první Československá republika.Není pochyb, že snaha o vyšší výkonnost práce přináší i současný trend zavádět zpět staronové zkušenosti – jako je spojení vědy a praxe. Bohužel jsme si tradičně nevšimli, že tento typ spolupráce u nás již fungoval za první republiky a funguje dodnes – ve zdravotnictví.

Většina našich fakultních nemocnic (dále FN) vznikla v minulém století z nemocnic, které lékařské fakulty potřebovaly jako výuková pracoviště pro své studenty. První fakultní nemocnice v našich zemích byla zřízená v Praze při lékařské fakultě UK v bývalé Všeobecné nemocnici (dnes Všeobecná fakultní nemocnice – VFN) a následně v Nemocnici na Vinohradech.

V Brně je FN od roku 1919, nejprve v nemocnici U sv. Anny, v Hradci Králové od r. 1945, v Olomouci od r. 1946 atd. V roce 1946 existovalo na území Čech a Moravy pět fakultních nemocnic, v r. 2012 jich bylo 12. V současnosti tvoří síť FN – 9 zdravotnických zařízení. Statutem – fakultní – získaly nemocnice potenciál pro svůj všestranný rozvoj a staly se z nich ve všech oblastech „ velké „ nemocnice poskytující špičkové zdravotnické služby. Všichni vnímáme, že každá nemocnice více či méně představuje perfektně fungující soukolí velmi sofistikovaného stroje: medicíny, farmacie, techniky, IT, chemie a různých laboratoří až po hotelové a restaurační služby, ale zapomínáme, že jejich podstatou, náplní a cílem je člověk, nepředvídatelný, často neuchopitelný lidský faktor.

Sofistikovaný stroj – nemocnice je nutným prostředkem, který slouží a pomáhá zdravotníkům k naplnění jejich poslání a splnění úkolu – vrátit zdraví každému občanovi ČR. Přitom nemocnice může pracovat jen za určitých specifických podmínek: etických, epidemiologických, hygienických, sociálních, psychologických a ekonomických. Slouží v nepřetržitém provozu pro desítky různých vysoce odborných specialistů a tisíce různých a různě nemocných pacientů. Pro představu – VFN v Praze poskytla v roce 2016 – ošetření a vyšetření 1 700 000 lidem. Každá průmyslová fabrika je vedle nemocnice pohodové místo na práci s předem danými, jasnými, konkrétními plány a personálními, materiálními úkoly. Nemocnice, kromě péče o tisíce nemocných je permanentní urgentní pracoviště s omezeným kádrem zdravotníků na řešení okamžitých, často velmi těžkých rozhodnutí, kde nepřichází v úvahu selhání. Zdravotníci a s nimi nemocnice pracují pod neustálým tlakem vlastní a společenské odpovědnosti za životy lidí.

Jak mohou tyto nemocnice obstát?

Odpověď přináší tzv. systém spojení vědy a praxe. V dnešním civilizovaném světě není problém zabezpečit v nemocnici hezké prostředí, „ kytky“, čistotu, hotelové a restaurační služby a další, ale je velmi obtížné zajistit trvalý, spolehlivý, funkční systém, téměř vojenský řád a vysokou odbornost široké vrstvy zdravotníků, především lékařů. Většina států řeší složitost zdravotnictví především penězi. Bezradnými, drahými, kosmetickými úpravami – přenášením finanční zátěže na pacienty. Rozdělením proti všem principům humanity, zdravotní péče na státní a soukromou, tj. pro chudé a bohaté, dobré a problémové, dostupné a nedostupné… Nákupem přístrojového vybavení do všech oblastí medicíny se draze urychlujea usnadňuje diagnostika chorob, ale nenahrazuje mozky a zkušenosti lékařů. Stále více se uplatňuje symptomatická léčba, která často mnoho neřeší a draze zastírá neschopnost – množstvím léků atd. atd.

Naproti tomu stojí náš český systém fakultních nemocnic, který je téměř 100 let symbolem jistoty, stability a vysoké odborné úrovně v péči o pacienty. Jak je možné, že naše zdravotnictví dokáže za nižší náklady než například vyspělé země EU – poskytovat všem českým občanům kvalitní zdravotnické služby? Odpověď je prostá – tkví v české organizaci fakultních nemocnic a v posílení jejich odborné autority. Bohužel zcela chybí důraz na kontrolu obrovského plýtvání finančních prostředků na úrovni vedení nemocnic, krajů a ministerstva zdravotnictví (zrušení Seznamu doporučených léků, dublováním nákupu drahých přístrojů atd.). Do čela různých specializovaných medicínských oborů FN tzv. klinik byli díky příkladné prvorepublikové spolupráci ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví postaveni – přednostové – v jejichž osobě se spojily věda a lékařská praxe. Přednostové klinik ve fakultních nemocnicích byli vždy výjimeční jedinci, velmi schopní, velmi pracovití s hlubokou, stálou láskou ke studiu a vědě. Přednostové bez humbuku a slávy učí studenty na lékařských fakultách a zároveň trvale udržují a zvyšují laťku poznání na svých zdravotnických pracovištích. Jejich hlavním pracovištěm je nemocnice, jsou každý možný den na své klinice. Oni řídí a kontrolují diagnostiku i léčbu pacientů. Jsou to oni, kteří své znalosti spolu s letitou praxí věnují svým mladším kolegům a pacientům. Přednostové FN spojují ve fakultních nemocnicích vědu, moderní teoretickou medicínu s lékařskou praxí napříč všemi obory medicíny. Jejich hluboké teoretické znalosti a poslední poznatky v oboru jim zajišťují přirozenou autoritu mezi zdravotníky i pacienty. Fakultní nemocnice a jejich přednostové jsou páteří českého zdravotnictví. Systematická, dlouholetá spolupráce ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství posunula naše zdravotnictví na úroveň, kterou nám závidí celý svět. Jen velmi vyspělá, dobře organizovaná, nechaotická společnost je schopna vychovávat tyto přirozené lídry zdravotní péče napříč celou republikou. Uskutečnila se prvorepubliková geniální myšlenka – vnést do celého českého zdravotnictví – trvalou vysokou medicínskou kvalitu. Je to příklad nejušlechtilejší formy spolupráce vědy a praxe.

Nedopusťme likvidaci fakultních nemocnic!

Robert Vinogradov

MUDr. Kateřina Bojová