Patrik Nacher ve svém komentáři „Proč si máme zachovat korunu“ nasadil laťku diskuse velmi nízko a už dopředu své případné oponenty poslal k očnímu anebo psychologovi. Hozenou rukavici je třeba přijmout a pokračovat v podobném duchu. Národní měna je možná ve Wikipedii definovaná jako jeden ze základních atributů státu, ale v rámci politologie anebo politické demografie tomu tak není. Je jí samozřejmě možné považovat za významný symbol, ale to už je jiný problém. Každopádně ale nemám dojem, že Německo, Francie, Itálie anebo i Slovensko, kde žiji, přechodem na euro ztratili něco ze svojí státní anebo národní identity. Posuzovat přijetí eura podle pocitu národní identity je spíše projevem komplexu, než národní hrdosti. Naopak se dá argumentovat, že identita zemí eurozóny se rozšířila i o větší míru spolupatřičnosti  vyjádřené například i tím, že ve své peněžence mám euromince s  německou orlicí i bratislavským hradem.

Situace v Evropě se samozřejmě změnila, mění se a bude se měnit. Říká se tomu život a není to žádný zásadní objev ani argument a obhajovat s ním neochotu přijmout euro je infantilní. Projekt společné evropské měny je součástí projektu Evropské unie. Tak tomu bylo od samého počátku, tedy od počátku pro nás Slováky a Čechy, kteří jsme o tomto rozhodovali v „pravěkém“ referendu. Ono to skutečně nešlo jinak a nedalo se vstoupit do EÚ bez závazku o euru, protože takto bylo a je toto společenství nastavené. Cožpak je normální ex post vyhlásit, že jednu část výsledku referenda uznáváme, ale jiná se nám nelíbí, tak tuto neuznáváme, protože to už bylo dávno? Pokud se dneska někdo tvář že to nechápe, anebo že nevěděl, o čem referendu bylo, je tam určitý morální anebo mentální nedostatek. Buď lže anebo je hlupák.

Euro je politický projekt, který spojuje ekonomicky i společensky rozdílné krajiny. Podobně jako například v r. 1918 při vzniku Československa, kde Čechy a Morava a k tomu Slovensko a Podkarpatská Rus vytvořili značně diferencovaný státní útvar se společnou měnou. Toto byl také politický projekt, který se prosadil. A v historii by se jich našlo mnohem více. Historie nám taktéž ukazuje, že je plná problému, které se někdy podařilo a někdy vyřešit nepodařilo. To platí v plné míře i o současných problémech některých zemí eurozóny. Každopádně snahy a pokusy o nová a lepší řešení nám umožnili žít v dnešní Evropě v relativním bezpečí a prosperitě. Samozřejmě i s problémy a nedostatky a možná i s osudovými chybami. Čekat jestli se to podaří a potom se připojit, taky nemusí být úspěšné, protože ten vlak už mezitím může odjet.

Nevím, kde čerpal autor informace o přínosu eura pro Slovensko, ale možná opět ve Wikipedii. Shodou okolností zrovna dnes  bývalý guvernér Národní banky Slovenska I. Šrámko uvedl, že podle analýz OECD členství Slovenska v eurozóně přispělo skoro 10% k růstu HDP. Na Slovensku dnes vnímáme euro jako vlastní měnu, která nám neublížila a pro mnohé například zjednodušila pohyb a obchod ve světě. A jsem si jistý, že Slovensko nepřišlo ani o kousek svoji identity, ta je totiž úplně o něčem jiném.