Kdo prosím jsou ti „vyvolení“, co tak rozhodli? Vrcholem všeho je prohlášení Ursuly von der Leyenové, která ještě včera spílala mnoha států střední Evropy za uzavírání hranic, aby servilně a patolízalsky otočila a prohlásila: „Čím méně bude cest, tím lépe můžeme dostat virus pod kontrolu,“. Pokud máte pocit, že si z nás dělá blázny, tak dělá. Ta nemá ani morálku, ani svědomí.

Ale ani ti Němci, co slovy Merkelové ještě včera nepokládali uzavírání hranic za řešení nákazy koronavirem,  nejsou lepší. Náhle uzavírají hranice s Francií, Lucemburskem, Švýcarskem, Rakouskem a Dánskem. To „prohlédnutí“ po zcela infantilní propagandě v euáckém duchu  otevřených náručí by mohlo být úsměvné, kdyby nebylo tristní. K tomu Bavorsko vyhlásilo stav katastrofy? Až tak.

Jeden z nejhorší německých politiků , který ještě včera veřejně hovořil o vedoucí úloze Německa (sic!) v EU, Frank-Walter Steinmeier, dnes prezident, k tomu říká :„ Koronavirová krize je pro nás výzvou. Je na nás, zda zvítězí solidarita, nebo egoismus. Virus porazíme.“ K líbivým slovům chytráka Steinmeiera připomeneme, že v roce 2015 jasně zvítězil německý egoismus, který si brousil zuby na levnou pracovní sílu a zadarmo získané kvalifikované pracovníky a zcela ignoroval jakoukoliv kooperaci či dohodu  s ostatními členskými státy v EU. Po svém omylu vytáhl do boje s kvótami a povinnou solidaritou a ještě včera žádal, aby byly otevřeny hranice v Řecku. Trvale špatná a těžko napravitelná „vedoucí“ politika, která EU ani vteřinu neprospěla.

Naštěstí se v boji s koronavirem věci chopily národní vlády, které, jak se ukázalo, jsou v takových krizích nenahraditelné.

Uzavření Schengenského prostoru není uzavřením hranic EU. Doufám, že všem čtenářům ten rozdíl dochází. Na oko se musí bojovat za národy, ve skutečnosti se zlu dále otevírají dveře do EU. Kdy už pochopíme, že politici v Bruselu, Paříži a Berlíně pracují výhradně pro globalisty a obětují pro jejich zájmy kohokoliv a kdekoliv? Ale dnes nelze globální kapitalismus, který staví zisk nad lidské a sociální závazky, považovat za žádoucí model ani pro nás , ani pro nikoho.

Slibovanými penězi z Bruselu se také nedejme uchlácholit: Rozdělí se pro předem vybrané globální firmy, jejichž pád by byl „tragický“. Jako to bylo v roce 2008 s bankami: Too big too fall (česky příliš velké na to, aby zkrachovalo).

Proti národům Evropy se v EU hraje bez přestávky dál, jen se to balí do líbivých, podpůrných slov. Ale ani záplava „ušlechtilých“ slov nezmění obraz, ve kterém EU nevidíme jako dobrého císaře v nových šatech, ale vidíme totalitního, zfanatizovaného a někým placeného klauna, vysvlečeného donaha, který trvá na tom, že jeho liberální demokracie je jedinou možnou evropskou cestou. To o sobě ale minulé totality hlásaly také.

Tuto EU bychom měli už konečně z Evropy vyhnat. Hned po tom stejně škodlivém koronaviru.

Rudolf Mládek