Nejdříve průchod právu

Ustanovení směrnice Evropské unie o uprchlících umožňuje nepřiznat (!) nebo odejmout postavení uprchlíka. Mediálně málo známý fakt konstatoval generální advokát Soudního dvora EU Melchior Wathelet. Ten posuzoval případy týkající se nepřiznání nebo odnětí postavení uprchlíka když se běženec v členské zemi EU dopustil trestného činu.

Dvakrát za závažný trestný čin odsouzený kriminálník představuje nebezpečí pro stát i jeho občany. Jeho další pobyt byl proto v nesouladu s veřejným pořádkem. Na základě směrnice o uprchlících mu proto byl azyl odňat. Generální advokát Melchior Wathelet následně potvrdil, že lze azyl odejmout, a že unijní směrnice o uprchlících, která umožňuje členským státům nepřiznat nebo odejmout azyl není v rozporu s ženevskou úmluvou o postavení uprchlíků.

Poté Hlava XXII

Generální advokát Wathelet ale dále uvedl, že nepřiznání (!) nebo odnětí postavení uprchlíka nemá za následek, že by daný jedinec přestal být uprchlíkem. A to i za situace, kdy je odsouzeným kriminálníkem.

Zavedeme tedy novou terminologii jako třeba: Zloděj-uprchlík, Násilník-uprchlík, Vrah-uprchlík? Protože jak je zřejmé z rozhodnutí SDEU, ať učiní ona osoba cokoliv, je doživotně soudem SDEU ustanovena býti uprchlíkem.

Ještě horší je aplikace tohoto rozhodnutí při příchodu údajného uprchlíka. Jinými slovy: Pokud stát osobě, která se nelegálně vetřela na území členského státu EU nepřizná statut uprchlíka a tím pádem mu nepřizná ani právo na azyl, stejně je daný jedinec podle SDEU uprchlíkem. Ostatně tak to také všechna hlavní média Berlína a OSN prezentují a tvrdí, že každý, kdo přichází do EU je uprchlíkem bez toho, že mu tento statut není v následném azylovém řízení přiznán. A ještě si může do EU přizvat svůj klan, který eufemisticky nazýváme „rodinou“. Hlava XXII jako vyšitá. Oslavy rozhodnutí SDEU rozhodně odložme… Tupá mašinérie se zjevně stále ještě neprobrala se svého plánovaného konání „dobra“.

Pozn. Hlava XXII vojenského řádu z románu Josepha Hellera mimo jiné říká, že letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže: to staví celý román do absurdní roviny. Výraz „Hlava XXII“ se stal označením neřešitelné absurdní situace a stal se i součástí běžného jazyka.