(ZDE). O dva roky později, rakouská ministryně pro integraci imigrantů,  Suzanne Raabová, představila zřízení nové instituce tj. "Dokumentačního místa pro Politický islám", a s pohrdáním k jakékoliv falešné politické korektnosti dodala, že „politický islám je jedem pro společenské soužití“. (ZDE)

K názorům Rakouska se velmi opatrně a spíše tiše  přidávají někteří činovníci ze států V4 (Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko), protože neslučitelnost politického islámu s demokracií a se skutečnými evropskými hodnotami je zřejmá. Z neúspěšných pokusů o modernizaci islámských zemí totiž vznikl politický islám, který proměňuje původní islám z  náboženství, kultury  a práva v politickou ideologii. Je nutné si uvědomit, že je islámské právo rigidní, a není otevřené změnám a modernizaci, protože to by v ortodoxním pojetí znamenalo odvrhnout příkazy dané samotným bohem, zde tedy Alláhem. Je ale snad i laikovi pochopitelné, že právo ze 7. století našeho letopočtu není vhodné pro svět 21. století. (ZDE)

Směrem od Rozvadova na západ vidíme, že Francie provádí vůči politickému islámu naprostou kapitulační politiku (ZDE) a Německo se stalo největším spojencem Turecka, kde se politický islám stal základem ideologického směřování vlády. Co se děje dnes v Londýně, kde horlivý starosta Londýna využívá i hnutí BLM k likvidaci britských dějin vidíme v přímém přenosu. A nejen tam. Ostatně muslimští starostové ovládají mnohá britská města. A mešity s nimi rostou jako houby po dešti: Londýn, Woking, Manchester, Sheffield, Birmingham, Liverpool (ZDE). To by samo o sobě nebylo nic proti ničemu, ale proč je všude slyšet, že komunita z mešit nebude respektovat platné britské, (francouzské, německé = dosadit lze jakékoliv evropské) právo.

Ale od evropských politiků slyšíme ohlušující mlčení. Jako kdyby zjevné nepřátelství politického islámu (nikoliv běžných muslimů, prosím nezaměňovat!) nebylo nebezpečím, jako kdyby neohrožovalo samou podstatu evropské civilizace i mnoha muslimů samotných. Skoro to vypadá, jako když jsou západní politici na výplatní pásce nějakých extrémních donátorů.

O takové rodině Clintonových se to v souvislosti s útokem na Srbsko už psalo. Deset miliónů dolarů na účtě jejich nadace zaslané od Saudské Arábie mohlo mít s bombardování Bělehradu souvislost. Nikdo ale důkaz nepředložil, stejně tak nikdo neprokáže, že kapitulantská a poraženecká politika elit západní části EU je zapříčiněna cizími penězi. Jenomže to tak ale z venku vypadá. A když někdo vypadá jako kachna, chodí jako kachna a kejhá jako kachna, tak to asi bude kachna.

Extrémisté reprezentující radikální islám jsou taktičtí. Jim stačí, až se západní civilizace samým sebeobviňováním zhroutí sama. Její destrukce, a to i ekonomická, má v posledním desetiletí mimořádně rychlý průběh a je to už viditelné. To vše je dnes drtivé většině veřejnosti již známé, ale je podivné, jak se nikdo neptá: A co s tím?

Že se neptají západní politici je nabíledni. Ti se starají jen o sebe, ale že se neptají občané, proč se jejich ochrana stala bezpředmětná a jejich peníze se používají na jejich vlastní destrukci je podivné. Není nikdo, vyjma rakouských politiků, kdo by nejenže nebezpečí politického islámu vnímal, ale také proti němu postavil účinnou hráz.

Ta zbabělost, to pohrdání vlastními občany velmi připomíná předválečné roky minulého století. Až z toho mrazí. Při současném vývoji ve Spojených státech nelze očekávat od NATO žádnou pomoc a pravděpodobný nový prezident Joe Biden, obdobně jak činil Clinton, bude spíše než ochranu členů NATO preferovat spojenectví s politickým islámem. Když se tedy ozývají hlasy, že porážka současného prezidenta USA Donalda Trumpa bude znamenat konec západní civilizace, tak to není až tak přehnané. (ZDE) A to Donald Trump není žádný politický zázrak.

Mezi českými občany se už říká, že ten Putin bude Evropě ještě dobrý. (Pozn. Vladimir Putin, současný prezident Ruské federace) . Ať už je Putin totiž jakýkoliv, politický islám si v Rusku nepěstuje a jeho příznivce nechrání. Ale že by Ruská federace šla jen tak bránit tuto Evropskou unii lze s úspěchem pochybovat. O to větší je riziko vývoje v Evropě. Je proto čas hledat politiky, kteří nepřijímají prolhanou politickou korektnost a začnou vymezovat mantinely pro naše další přežití. A to všemi politickými a technickými prostředky.