K věci ustanovujícího sněmu:

A) Ex- prezident Václav Klaus podle médií není členem hnutí  Trikolóra. Za zásadní pilíře svého názoru na zahraniční politiku vždy pokládal nepřijetí eura, omezení migrace a odchod z Evropské unie. V programu Trikolóry se ale objevuje plán na „Nové smlouvy pro Evropu.“ Údajně jednoduchého textu, který vrátí většinu ztracených pravomocí členským zemím. Takový plán je ale nereálný a jenom politici Francie společně s Německem by ho možná (opravdu možná) prosadili. Socialistický obrat „poručíme větru i dešti“ je znám pro svou směšnost. Plán Trikolóry na poručení „Nové smlouvy“ ale ani Francie ani Německo nikdy dobrovolně nepřijmou, protože by šel proti jejich zájmům. Vystoupení ex-prezidenta bude jistě zajímavé.

B) O odborné erudici Zdeňka Koudelky jistě nikdo nepochybuje, navíc často publikuje a tak jeho právní názory jsou známé. Opět si ale čtenář musí klást otázku, zda je či není Koudelka členem Trikolóry. Přeci není ustanovující sněm o tom, že tam odborníci poučí členstvo jako někde na základní škole?  Program hlásá, že Trikolóra podpoří po vzoru zahraničních úprav vznik institutu vyšetřujícího soudce. Míněno na vyšetřování trestných činů státních zástupců. Leč tato pozice je  ve světě jiná a je prováděna spíše jako dohled či součinnost. A i dnešní trestní řád ji dílče obsahuje, ale nikoliv dostatečně. Co program ale neuvádí je to, že se zruší dosavadní monopol státního zástupce na trestní žalobu, jako je tomu jinde ve světě, kde tento monopol není. A že se zruší komunistický princip, že „pánem sporu je státní zástupce“, v minulosti prokurátor řízený KSČ. Tady je program velké zklamání a plán na zrušení Veřejného ochránce práv jenom proto, že nyní je tato funkce obsazena nevhodnou osobou je plán malicherný. I Koudelkovo vystoupení bude jistě zajímavé.

C) Petr Mach by prý měl být členem hnutí a tak snad jeho příspěvek k ekonomice bude odpovídat záměrům hnutí. Přiznejme si, že ale ani tady mnoho nečekejme. Mach je nepochybně vzdělaný, ale nikdy v reálném podnikání nebyl a tak celou problematiku má pravděpodobně načtenou jenom z učebnic a své politické kariéry. Asi jako Pavel Kohout, který prý ani ekonomické vzdělání neutrpěl. Tito dva spolu s paní Šichtařovou údajně kdysi sestavovali plán tzv. Tlusté peněženky pro vládu Mirka Topolánka a jejich závěry přijaty nebyly. Nic na tom nemění fakt, že Kalouskův plán byl ještě mnohem horší a exministrem financí Tlustým vypracovaný plán ve spolupráci s odborníky z okruhu Richarda Sulíka nespatřil světlo světa.

Ekonomický program Trikolóry proto vzbuzuje některé otazníky. „V oblasti veřejných rozpočtů se vrátíme k rozpočtové zodpovědnosti s cílem nezatěžovat budoucí generace našimi současnými dluhy.“ Obecná notorieta sice správná, reálně ale nikoliv. Pokud se dnes zadlužíme pro výstavbu dálnic, železnic, metra či nových elektráren, budou sice dluhy platit i naši potomci, ale také tato díla budou pro sebe využívat. Jede tedy o to, na co tu dluhy budou. „Zasadíme se o zrušení EET“, hlásá plán. A dál? Nic? No… Žádné fiskální pokladny? „ Změníme název tzv. sociálního „pojištění“ a zdravotního „pojištění“ na terminologicky odpovídající sociální a zdravotní daň, tyto daně snížíme.“ Název je nepodstatný, protože „Daňová kvóta“ je makroekonomický ukazatel, který vyjadřuje celkovou úroveň daňové (plus poplatkové) zátěže v dané zemi. Může být jednoduchá, nebo složená (celková daňová kvóta):

• Jednoduchá daňová kvóta vyjadřuje podíl daní (bez příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení) na HDP
• Složená (Celková) daňová kvóta má mnohem vyšší vypovídací schopnost, neboť vyjadřuje podíl všech daní a jiných povinných plateb (např. pojištění zdravotní a sociální) na HDP.

Záměr na snížení Složené daňové kvóty je samozřejmě bohulibý. Zajímavě zní i záměr „Vytvoříme podmínky, které efektivně a tržně-konformně zabrání vývozu zisků do zahraničí, například prostřednictvím podpory reinvestic formou započítávání investic v předem stanovené výši do daňových základů“. Zní to hezky.

K plánu “Zavedeme opatření, která povedou ke snížení cen bytů“ dodejme, že je to sice hezká proklamace, která ale zároveň říká, že trh to nevyřeší. Nevyřeší? Možná… Lze ale důvodně pochybovat, že i zkrácení času pro vydání stavebního povolení povede ke snížení cen bytů, když počtem nemalými a penězi zdatnými se přiřítili kupci z Ruska a Ukrajiny a další. Stačí si v nových domech prohlédnou jména bydlících a podívat se na iKatastr.

Na zajíce s bubnem jde Trikolóra s prohlášením, že „Preferujeme malý počet dobře placených úředníků nad velkým počtem špatně placených. Proto požadujeme co nejméně úředníků….“ A trikolóra má jistotu, že všichni úředníci a státní zaměstnanci  (cca tři čtvrtě miliónu voličů) budou volit proti ní.

Lepší už je „Ze zemí OECD patříme mezi státy s nejvyšším zdaněním práce, v roce 2018 jen v šesti zemích OECD bylo vyšší zdanění práce než v České republice. Prosadíme zásadní snížení daní a především snížení daně z práce.“ Stejně tak dobře zní „Využijeme principu partnerství soukromého a státního sektoru k financování vybraných projektů dopravní infrastruktury (PPP projekty). Soukromí investoři zajistí efektivnější a rychlejší výstavbu dopravních sítí...“ Zde si Macha jistě mnozí rádi vyslechneme, resp. přečteme.

Je zřejmé, že program Trikolóry se do voleb bude zpřesňovat a upravovat. Ale základní teze, které média zveřejní a lidé pochopí (detaily nikdo nečte u žádných stran a hnutí) budou rozhodující pro to, jak se voliči s programem Trikolóry ztotožní. Výše uvedené náznaky nejasností  nahrávají kritikům Trikolóry a ti je nepochybně v komentářích ještě zveličí. Bylo by dobré, kdy brněnské jednání program i personálie hnutí vyjasnilo. Jenomže…Už dlouho je obecně zřejmé, že politici a jejich pomocníci se na žádné veřejné názory neohlížejí.

Takže poptávka po nové straně (hnutí) bude nakonec ten rozhodující činitel v celostátních volbách bez ohledu na to, jakým program bude mít. Každý druhý občan, včetně paní poštmistrové, totiž řekne, že strany a hnutí svůj program stejně nikdy neplní, takže je voličům lhostejný. Nejhorší je, že mají smutnou pravdu. Ale třeba Trikolóra bude tou světlou výjimkou.

Rudolf Mládek