Skrzevá naše žaloby už nic neprojde, žádné rozhodnutí nikoho, chceme mít silný vliv na rozhodování těch, zatím ještě, nejvyšších a nad námi. Chceme to tak, aby nás nikdy nikdo a za nic nemohl odvolat. A posichrujeme si ti přes Piráty i v Bruseli.

Hlavně takto si lze vykládat lítý boj vrchních státních zástupců pod vedením nejvyššího státního zástupce za podobu novely zákona o státním zastupitelství. Sice formou mírné kultivovanosti, ale urputně trvají naši nejvyšší žalobci na tom, že chtějí být v podstatě neodvolatelní, dokonce ti řadoví ani za profesní pochybení, o těch vrchních a vysokých, nejvyšších, dle nich, nesmí rozhodovat v podstatě nikdo. A o tom, kdo se mezi ně dostane, kdo bude jeden z nich, chtějí do facto rozhodovat zase oni, byť mají zastupovat stát, který logicky vede vláda a její ministři a také je tato vláda jmenuje do funkcí, aby stát zastupovali.

Tak jednoduché to je. Prostě i oni chtějí vládnout. Až by se chtělo říct to staré už a známé, rozšířil se nám tady takový nešvar. Všichni chtějí vládnout. Volby nevolby.

Protože nebude-li nad státními zástupci prachžádný nadřízený, jejich moc bude nedozírná, byť tento jejich vysněný stav deklarují jako "posílení své nezávislosti". Zase, z logiky věci, buďto jsou nezávislí, nebo nejsou. Jsou teda, dle nich, teď nějak méně nezávislí, někdo jejich závislost omezuje? Kdo, čím, jak? Vždyť kromě toho, že mají takovou funkci, jsou také svobodnými občany, proč se nebrání nějakému omezování své nezávislosti, všemi možnými způsoby?

Všechny ty, s prominutím, kecy a žvásty o nutnosti posílení své nezávislosti, o přidělení statusu neodvolatelnosti, viděno a vnímáno obyčejným selským rozumem, mají vést jenom k tomu, aby si, jednoduše řečeno, mohli dělat naprosto co chtějí, aby se nemuseli nikomu zodpovídat, aby mohli skrzevá ty své funkce tady vládnout, byť nikým nevoleni. Takový spolek Milionu chvilek moci.

Ve světle těchto skutečností se mnohé objasňuje. Třeba to zavilé protestování proti jmenování paní Marie Benešové na post ministryně spravedlnosti. Protože je to právě ona, kdo, rozumně a logicky, nechce dovolit, aby měli státní zástupci bezbřehou, neomezenou moc, posílenou svojí absolutní neodvolatelností.

Současný stav, kdy je právě ministr/ministryně spravedlnosti nadřízená státním zastupitelům, z logiky věci, opět, protože odpovídá za spravednost ve státě, se jim nelíbí a chtějí naprostou, absolutní moc nad spravedlností sami, resp. jejich nejvyšší státní zastupitel.

Chtějí prostě moc nad mocí, ve smyslu slova vládu nad vládou, stát ve státě, který chtějí ovládat svými "nezávislými" rozhodnutími, i kdyby ta rozhodnutí byla sebezrůdnější, sebepitomější. Chtějí, aby jim nikdo nesměl do toho mluvit. Vůbec nikdo. Chtějí tady zavést prokurátorský stát, protože jsou vlastně v rolích bývalých prokurátorů, ať už se po roce 1989 přejmenovali jakkoliv.

Není bez zajímavosti, že za jejich snahy ovládat spravedlnost ve státě, se tak tvrdě zasazují Piráti, kteří, jak je jejich už dobrým zvykem, to ženou vejš, až do Brusele, vždyť tam patříme, pod područí Brusele, tam o nás mají rozhodovat a nějaká státní suverenita, pchá, to už není žádoucí. ZDE.

Nabízí se otázka, co, kdo za tím vším je? Komu to prospěje, kdo z toho má užitek?

Co připravují Piráti společně se státním zastupitelstvím pro občany této naší krásně země? Jaká bude ta jejich příští, zamýšlená totalita, máme se všichni bát?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele