Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře školství,

obracíme se na vás v souvislosti s navrhovanou úpravou RVP ZV, v jejímž důsledku má být výuka druhého cizího jazyka změněna z povinné na volitelnou, a žádáme o zpětvzetí tohoto návrhu či o jeho zásadní přepracování.

Apelujeme na vás díky naší zkušenosti, dokládající okřídlené tvrzení, že jazyky otevírají dveře do světa. Jsme absolventi tzv. českých sekcí ve Francii: čeští studenti, kteří v 9. třídě ZŠ nebo v 1. ročníku SŠ (či v odpovídajících třídách víceletých gymnázií) úspěšně prošli výběrovým řízením, odjeli absolvovat tříletá gymnaziální studia do Francie a tam složili francouzskou maturitní zkoušku. MŠMT je partnerem tohoto programu, jehož absolventi se řadí ke špičkám ve svých oborech. Najdete mezi nimi např. dva ministry školství, další vysoké úředníky ve státní správě i evropských strukturách, akademiky a vědce, mezinárodně úspěšné manažery, právníky či lékaře.

Těchto úspěchů, posilujících pozici ČR v Evropě a ve světě, bychom nemohli dosáhnout bez výuky druhého jazyka. V našem případě se jednalo o francouzštinu. Ta nám umožnila odjet na studia do zahraničí a ukončit je tak, že v průměru každý z nás ovládá v určité míře dokonce více než 4 světové jazyky. Francouzština, náš často nejsilnější cizí jazyk, je pak pro 70 % z nás klíčovým faktorem pro pracovní kariéru.

Uvědomujeme si, že naše zkušenost je specifická; řada jejích prvků je však přenositelná i pro ostatní žáky a studenty, ať už si vyberou kterýkoli jiný jazyk. Podstatné je, aby si cizí jazyky začali osvojovat co nejdříve a aby přijali za své přesvědčení, že jedním ze základů pro úspěšný osobní i profesionální rozvoj je bohatý a rozmanitý jazykový profil. Jinými slovy: schopnost komunikovat v několika cizích jazycích, nikoli jen v angličtině.

ČR chce patřit mezi moderní státy přinášející přidanou hodnotu, chce být na špičce ve vědě, výzkumu i v podnikání. Chceme se vymanit z osudu montovny a překladiště Evropy, chceme zvyšovat naši konkurenceschopnost, produktivitu práce a její přidanou hodnotu. K tomu je třeba skloubit různé předpoklady. Jedním z nich je schopnost – zejména mladých lidí v klíčovém období jejich profesního utváření a zrání – komunikovat, studovat a pracovat v mezinárodním prostředí.

Nezbytnou podmínkou studijní a profesní mobility je jazyková výbava, přičemž jeden jazyk dnes již není dostačující. Ochudíme naše děti o možnosti inspirativních studijních pobytů v evropských zemích? Angličtina jistě pomáhá, je však mateřským jazykem jen malého počtu obyvatel EU. Přitom hlavní hodnotou jazykově pestré Evropy je sdílené kulturní, intelektuální, vědecké a technologické bohatství, které by bez vícejazyčnosti bývalo nevzniklo ani nemohlo být dále rozvíjeno.

Praktické důsledky snížení významu druhého cizího jazyka na pouhý volitelný předmět povedou bezesporu k výraznému omezení výuky dalších cizích jazyků. Pozdní odpolední hodiny, známky nezapočítávané do průměru atp. poškozují výuku, která má přitom strategický přínos:

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.

Podrobněji:

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

Výuka jazyků umožňuje kvalitnější studium a dlouhodobé zvyšování kvalifikace. Zároveň nijak nepředurčuje volbu budoucího povolání. Jazyková výbava usnadňuje přístup k moderním postupům a inovacím; umožňuje čerpat mezinárodní zkušenosti z první ruky a rozvíjet je v našem prostředí, čímž posiluje vyspělost české ekonomiky. Ovládání cizích jazyků též obohacuje všeobecný rozhled a chápání okolního světa díky schopnosti informovat se prostřednictvím širší a různorodější palety zdrojů. Jazyky tak sehrávají důležitou roli při utváření osobnosti z hlediska ryze lidského a občanského.

Jazyková výbava zkrátka otevírá dveře do světa při studiu i při pracovním uplatnění. Chceme opravdu oslabit výuku cizích jazyků, tak důležitých pro další rozvoj nových generací? Chceme ji vzdát právě tehdy, kdy jsou děti z hlediska osvojování cizích jazyků v nejvhodnějším věku?

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

Plně podporujeme stanovisko učitelů cizích jazyků vyjádřené v tiskové zprávě ze dne 30. 3. 2022: Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Jak ukázal výzkum PAQ Research, v České republice školní úspěch žáků silně závisí na socioekonomickém prostředí, ze kterého pocházejí (rodina, region atd.). Tento fakt zdůrazňuje Česká školní inspekce (horší rodinný původ a málo podnětné prostředí, ve kterém žák vyrůstá, viz zde). Existuje oprávněná obava, že v případě zrušení povinného dalšího cizího jazyka na základních školách se tyto nerovnosti ve vzdělávání ještě prohloubí, a to jak na úrovni žákovských skupin, tak na úrovni regionů. Žáci, kteří budou mít podporu v rodině, se další cizí jazyk učit budou, protože jej pro ně rodiče vyberou; „ti zbylí“ o tuto možnost přijdou. Jazyková výuka obohacuje všechny žáky, nesmí být určena pouze „jazykově nadaným“. Určit toto „nadání“ u dětí ve věku 10–12 let je navíc velmi obtížné a nutnost podobné volby zavře dveře dětem, které by mohly své schopnosti a dovednosti v oblasti jazyků objevit později.

Důsledky na úrovni regionů mohou být ještě rozsáhlejší: jak ukázal výše zmíněný výzkum, v socioekonomicky znevýhodněných regionech mají zároveň školy paradoxně k dispozici méně finančních prostředků než školy v regionech „bohatších“, a nemohou tak tato znevýhodnění patřičně kompenzovat. Celková nepříznivá socioekonomická situace regionu ve spojení se socioekonomickými problémy jednotlivých rodin pak způsobí, že v celých rozsáhlých oblastech naší země se děti ve škole nikdy nepotkají s jiným cizím jazykem než s angličtinou (pro mnohé obory odborného školství je povinná pouze angličtina). To může působit problémy nejen v příhraničních oblastech, kde bude ještě více chybět pracovní síla ovládající alespoň základy němčiny, ale i v dalších regionech, kde se jazyková nabídka omezí na povinnou angličtinu. Výsledek bude monokultura. A jak víme, monokultury jsou zranitelné, zatímco diverzita přináší zdravou rezilienci.

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.

Plně rozumíme těžkostem, které výuku druhého jazyka provázejí, a to zejména v regionech či na 2. stupních ZŠ, které trpí odlivem dětí na víceletá gymnázia. Podporujeme zlepšování již existujících možností i hledání nových cest, jak vzdělávání uzpůsobit i dětem, které vyžadují více podpory. Obavu, že zahájení studia druhého cizího jazyka v 6. třídě ZŠ může být pro některé žáky kontraproduktivní, bereme v potaz, ale jsme hluboce přesvědčeni, že tento problém lze a je třeba řešit adresně, nikoli snížením laťky pro všechny. Zajímavou perspektivu vidíme například v návrhu, aby 2. jazyk zůstal povinný, ale s možností – v pedagogicky odůvodněných případech – udělit výjimku žákům, kteří nezvládají angličtinu. Tuto základní myšlenku lze nepochybně doladit a doplnit o další prvky, jež by umožnily přinést účinnou odpověď na obavy, které motivovaly MŠMT k návrhu na zrušení povinné výuky 2. jazyka, aniž by to vedlo k výše popsaným zásadním negativním dopadům. V případě zájmu ze strany MŠMT jsme připraveni mobilizovat své členy, kteří mají pro tuto diskusi relevantní zkušenosti, aby přispěli k práci na tomto či jiném alternativním řešení.

Zcela jasně si též uvědomujeme politický význam rozhodnutí ministerstva školství, které kromě faktického dopadu na výuku jazyků odráží také obecný postoj vlády k řešení problémů. Vždy máme volbu mezi snahou těžkosti překonat, hledat řešení, motivovat ostatní k práci na sobě a na společném systému a mezi jednodušší cestou, snížením laťky, rezignací na důležité hodnoty a cíle.

Stát by měl společnost motivovat ke snaze pracovat na sobě a nevzdávat se. Vždyť co mají společného všechny vzory, které nás inspirují? Především svou houževnatost a odhodlání dosahovat náročných cílů, byť k nim mnohdy vede trnitá cesta. Toto je poselství, které by měl stát vysílat a které je o to důležitější, že se týká dětí, jejich vzdělávání, výchovy a formování občanských postojů.

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, věříme, že prioritou ve vašem rozhodování bude otevřená a moderní budoucnost našich dětí, a tudíž i celé naší země. Věříme, že 20. výročí vstupu ČR do EU v roce 2024 nebudeme slavit ústupem od evropských hodnot, opírajících se právě o vícejazyčnost.

S úctou

za vedení Spolku bývalých studentů českých sekcí ve Francii a jeho Lycejní stipendijní fond

Kristýna Křížová, Veronika Kraupnerová, Karolína Zamora, Alena Baljajevová, Filip Šváb, Ondřej Dušek, Lukáš Macek

Otevřený dopis můžete podepsat ZDE.