V řadě jiných situací na délce samozřejmě záleží. V případě býčích akciových trhů však tomu nemusí tak nutně být. Délka období růstu akcií totiž nic nevypovídá o tom, o kolik procent za danou dobu vyrostly. Nynější býčí trh rozhodně nepatří k těm největším, co se procentuálního nárůstu týče. Současný býk si od svých minim připsal cca 322 procent. V devadesátých letech však akcie posílily až o 417 procent a zlatá dvacátá léta minulého století byla svědky růstu o 395 procent.

Navíc není ani jednoznačné, že současný býk je premiantem v délce trvání. Podle některých analytiků by současný býčí trh musel trvat ještě další 3 roky, než by se stal tím skutečně nejdelším. Pokles akciových trhů v létě roku 1990 byl totiž dle oficiálních čísel pouze 19,9 procenta. Přesněji řečeno nedosáhl oficiální mety 20procentního poklesu, která se považuje za konec býčího trhu a začátek trhu medvědího. V létě roku 2011 zase akciové indexy umazaly zhruba 19,4 procenta, což lze téměř považovat za konec býčího trhu. Délka současného býka by od roku 2011 byla pouze 7 let a do poražení rekordu by nám také zbývaly zhruba 3 roky. Současný býk tedy příliš nevybočuje z předchozích období a není tedy důvod obávat se korekce jen kvůli délce jeho trvání nebo z hlediska procentuálního růstu od posledního dna.

Býčí trhy nekončí kvůli své délce, ale kvůli obavám investorů. Ať už z recese, rychlého růstu úrokových sazeb, kvůli geopolitice, protekcionismu, či jiným faktorům. Globální recesi zatím většina indikátorů v dohledné době nepředpokládá. Růst amerických úrokových sazeb způsobuje problémy v některých rozvíjejících se zemích, tlačí na oslabení jejich měn a jejich dluh v USD vyvolává zvýšenou poptávku po amerických dolarech. Problém však zatím nepostihuje všechny rozvíjející se země a nepřerůstá do zbytku světa. Protekcionismus může způsobit zpomalení globálního růstu, sám o sobě však pravděpodobně nedosáhne takové míry, která by vedla ke globální recesi. Geopolitika je v poslední době výrazně nepředvídatelná, nicméně většina konfliktů má lokální či regionální charakter a neměla by přerůst v globální krizi.

Investoři by se tady nemuseli obávat délky býčího trhu a mohli by se spíše soustředit na ekonomickou situaci jednotlivých firem a celkové makroekonomické klima. Tyto dva poslední jmenované faktory zatím zůstávají pro akcie relativně pozitivní. Nutno dodat, že akciový trh je logicky po desetiletém růstu z hlediska řady ukazatelů relativně dražší, než je jeho minimum i historický průměr. Je tedy třeba velmi dobře zvažovat, co koupit, a co ne. Pravděpodobně již nebude fungovat jednoduchá strategie nakupovat bezhlavě celé indexy a mít celé portfolio v akciích. Rozumný bude spíše aktivní výběr akcií a ponechání správy peněz na kvalifikovaných odbornících, kteří zajistí rozložení rizika do různých tříd aktiv. Zkušení správci majetku mají také čas a možnosti pohlídat, které akcie koupit, a kterým se raději vyhnout. Bez ohledu na to, jak drahý nebo levný akciový index jako celek je, pořád zůstává pouze souborem jednotlivých akcií. Některé z nich jsou vždy podhodnocené, některé příliš drahé a jiné třeba příliš riskantní pro daný typ investora.