Hongkong býval až do roku 1841 zcela nevýznamným územím, kde žila hrstka farmářů. Následně však byla uzavřena Nankingská smlouva, která umožnila Britům, aby území Hongkongu ovládli. Přístavní město se začalo rozvíjet, což vyústilo v roce 1898 podpisem smlouvy, v rámci které Číňané pronajali Hongkong Britům na 99 let.

Zde byly položeny základy obrovského ekonomického pokroku. Přístavní město těžilo ze zahraničního obchodu. Naakumulovaný kapitál chytře investovalo v oblasti průmyslu a služeb. To z Hongkongu udělalo rychle rostoucí ekonomiku, pro kterou se vžil název asijský tygr. Stejný termín se používá i v případě Jižní Koreje, Singapuru a Tchaj-wanu.

Z hlediska lidského života se 99 let zdá jako dlouhá doba, ale z hlediska historie se jedná jen o krátký okamžik. Hongkong za tu dobu stihnul prožít ekonomický zázrak, který mu pevninská Čína mohla jen závidět. Jenže se začal přibližovat rok 1997, kdy smlouva o pronájmu Hongkongu měla skončit. V roce 1984 se proto Margaret Thatcherová dohodla s Čao C'-jangem na změně statusu Hongkongu. Dnes od tohoto klíčového okamžiku uteklo přesně 35 let.

Hongkong se stal z britské kolonie součástí pevninské Číny. Pod čínskou svrchovanost přešel 1. července 1997. Říše středu na oplátku slíbila, že na dalších 50 let nebude v zemi měnit ekonomické a společenské uspořádání, které si ponechá svůj kapitalistický charakter. Vznikla přitom zásada „jedna země, dva systémy“.

Od té doby Hongkong ekonomicky prosperoval a stal se jedním z finančních center světa. To se však začalo měnit v roce 2014. Tehdy propukly politické nepokoje kvůli návrhu reformy volebního systému, který by fakticky přinesl růst moci čínské komunistické strany v Hongkongu. Takzvaná deštníková revoluce, jak byla vlna protestů nazývána, však nezaznamenala úspěch. V letošním roce se protesty obnovily kvůli zákonu o vydávání lidí do pevninské Číny.