Lež a zrada. To jsou současné „hodnoty“

Každý gangster zase ví, že jednou z nejméně rizikových forem vydělávání peněz gangsterským způsobem, je vydírání. Vědí to i naši gangsteři političtí. Babiš má mnoho peněz, má rodinu, má mnoho důvodů svůj komfort bránit za každou cenu, ba i za tu, která byla i pro něj samého donedávna nepředstavitelná. Za cenu zrady voličů, za cenu opovržení těch, kdo mu v v jeho ozdravném úsilí dali své hlasy, uvěřili mu. Uvěřili mu minimálně to, že chce vybudovat kapitalismus prosperující, snesitelnější pro všechny.

A o tom, že se z ekonomického vizionáře stal jen tak mírnyx týrnyx „přes noc“ zrádcem svých vizí a slibů nepochybuje v posledních dnech čím dál tím víc občanů, včetně Andrejových voličů. Jak se to mohlo stát? Snadno. I hnutí ANO totiž trpí chorobou českých „tradičních“ politických subjektů. Je v rukou předlistopadových kariéristických komunistů a estébáků, kteří tak ochotně vyměňovali po listopadovém převratu pomíjející politickou moc za trvanlivější, ekonomickou.

Za blahobyt a osobní prospěch jich, politických hochštaplerů, výprodejců národního bohatství a státní suverenity, byli tito lidští nýmandi ochotni učinit cokoli. A protože všechny polistopadové strany byly a jsou prošpikovány komunistickými kariéristy, odborářskými bafuňáři a estébáky, nejinak je tomu i u infikovaného hnutí ANO.

O čem „sní“ Andrej teď?

Ale to snad Andrej Babiš musel vědět, ne? Myslel si snad při psaní své knihy o jeho snech, že díky svému majetku a moci zvládne všechny ty křiváky, co k němu vpluli pod vidinou kariéry? Celý národ viděl počínání likvidátora České armády Stropnického. Komedianta, který z nástroje obrany národa „úspěšně“ vytvořil kohortu amerických četníků při šíření „civilizace“ a „našeho způsobu života“.

Všichni mohli vidět profesionální destrukci naší dopravní infrastruktury dalším stoupencem „hodnot“ Danem Ťokem, jenž si svou roli dokonce opakuje (tentokrát v demisi), zatímco mu na Závisti roste skromný zámeček. Inu mýtné přece není jednoduchý projekt a minimálně několik dalších let bude stále co „ztransparentňovat“, „vylepšovat“, „inovovat“….

Přece každý mohl žasnout nad ekvilibristickými kousky vrchního licitátora s českým právem, ministra (prý) spravedlnosti Pelikána. Potomek advokátní rodinky vítačů muslimských nájezdníků a kupčíka s ruskými občany si velice rozuměl s jiným porušovatelem platné české legislativy, s bývalým premiérem Sobotkou.

Pelikán na sebe sám prozradil v ČT 24, že vydat tzv. hackera Nikulina Američanům se rozhodl již měsíc před tím, než byly vyčerpány všechny legislativní náležitosti a možnosti odvolání, čili sám se pasoval do role soudu. O tom, že si možná bral za příklad stejně voluntaristický postup, jímž se Sobotka vyrovnal s rozsudkem ukládajícím ČSSD platit dluhy, je možné spekulovat.

A proto se povolební fraška se sestavováním České vlády točí stále dokola. Tak je možné, že šakalové Babiše unavili natolik, že opět usedne za jednací (spíše diktovací) stůl s patrně nejdrzejším politickým trpaslíkem, jenž už byl jednou od stolu vyhozen kvůli své nebetyčné mocichtivosti a hrabivosti, s ČSSD. Rozhodli tak totiž Stropnický, Ťok a Pelikán. A pan premiér je unaven. Tak se podvolil, jak své zbabělství odůvodňuje…

I komunisté patří mezi „tradiční“. A už jen Miloš Zeman a Tomio Okamura ne

Pozoruhodnou roli ve hře o vládu plní i „tradiční“ KSČM. Jurista Filip se totiž docela sebejistě v pořadu INTERVIEW ČT 24 zmínil o návratu k jednání s podrazáctvím provařenou ČSSD na úkor SPD již den před tím, než tak rozhodlo grémium hnutí ANO. Zvláštní, jakými informacemi disponuje blahobytný šéf „párijské“ strany, co si nechá za tučnou odměnu a pohodlné čtvrtstoletí klimbání v poslaneckých lavicích občas formálně kálet na hlavu. A svým prostřednictvím i kálet na hlavu členům KSČM a jejich tenčícímu se portfoliu voličů.

Zbyli už jen dva muži, co slouží státu a jeho lidu. Prvním z nich je prezident republiky Miloš Zeman, druhým pak předseda SPD Tomio Okamura. Ti oba se dosud nebojí pojmenovávat věci a děje ve společnosti pravými jmény, žádný z nich pak nekupčí s prebendami, úplatky, myšlenkami.

Zaplaťpánbůh za oba. Oba však budou potřebovat i aktivní pomoc svého národa. Tomio Okamura sice správně řekl, že účet za zradu vystaví Andreji Babišovi voliči, ale to už může být pozdě. Jednak už možná žádné volby nebudou, nebo snad třeba budou v případě, že se objeví jiný „vizionář“, který zase slíbí to, co nikdo jiný neslíbí, aby to vzápětí zase nedodržel. A hodil voliče s občany Republiky přes palubu, jen co se sečtou volební lístky.

Jako Babiš, jako před tím Sobotka se Zaorálkem, před tím zase  Nečesaný s“ Peakou“, před tím…. Za pobavených pohledů Vojtíška Filipů a Jirky Dolejše.

A nakonec i občané budou unavení, otrávení politikařením, zklamaní. Z tak hnusného kokteilu permanentního stresu snad budou i naštvaní. A pořádně. A – už aby to bylo…

Svatopluk Otava