Ústava ukládá státní správě, aby garantovala všem občanům stejnou dostupnost úplné a kvalitní zdravotní péče a zajišťovala fungování veřejného zdravotního pojištění, z kterého se tato péče hradí. Státní správa může část svých úkolů přenést na územní samosprávu, ale ne na soukromý subjekt. Tyto skutečnosti dávají jakémukoliv reformování veřejného zdravotnictví pevný rámec, který nesmí být porušován.

Ministerstvo zdravotnictví, do jehož kompetencí uvedené povinnosti patří, se odchyluje od Ústavy ČR již delší dobu a v poslední době jeho ignorování ústavy dosahuje vrcholu.

Zajišťování dostupnosti zdravotní péče, za kterou spolu s kraji odpovídá, a jejíž úplnost musí garantovat zákon, svěřuje cestou vyhlášky zdravotním pojišťovnám, kterým to nepřísluší, a dává jim úplnou libovůli, jak tuto dostupnost omezit.

Připravená vyhláška především umožňuje libovolně redukovat počet smluvních zdravotnických zařízení a drze to vydává za záruku dostupnosti. Lživost takového tvrzení vyplývá z toho, že pacient, který má k nejbližšímu lékaři, nebo lékárně hodinu jízdy autem, nemá právo si na špatnou dostupnost stěžovat. V případě speciálních ošetření jsou to i tři hodiny. Porodu v sanitce by přibylo, kdyby ovšem sanita stihla přijet, než se dítě narodí.

Projevuje se postižení ministra Hegera, který trpí utkvělou představou, že pacient je odpovědný občan, a proto bydlí nedaleko centra, má po ruce auto, nejlépe s řidičem a má peněz na zbyt, takže si zaplatí a bude přednostně ošetřen. Proto se ministr Heger nerozpakuje vypsat „povolené“ doby čekání na ošetření. Jsou určeny k tomu, aby se někteří pacienti, kteří nezaplatí navíc, ošetření ani nedočkali. Kdyby měli být ošetřeni všichni, kteří to potřebují, tak proč až po čekání, jestli mezitím neumřou? Tak jsme se ptali, dokud jsme nepochopili.

Za vším je asi záměr vyvolat dojem nedostatečnosti veřejného zdravotnictví a usnadnit dokončení zločinného záměru zprivatizovat všechno, díky čemu je zdravotní péče dosud obstarávána za rozumnou cenu.

Již teď je zdravotnictví zprivatizováno více, než je zdrávo, a aby mohli jeho majitelé těžit vetší zisky, snížilo ministerstvo předepsaný počet lékařů zajištujících v nemocnicích péči o ležící pacienty a také požadavky na jejich kvalifikaci.

To všechno je v rozporu s posláním sloužit občanům, které státní správa má. Ministr Heger svými zákony, vyhláškami a lhaním de facto vyhlásil válku pacientům. Je na nás, abychom dali najevo, že již toho máme dost.

Luboš Olejár
Prezident Svaz pacientů ČR