Minulý týden Rada hlavního města schválila podání žaloby na náhradu škody za spuštění Opencard. A kdo zodpovídá Pražanům za jejich peníze? Politici, které jsme si zvolili? Ale kdež! Najatá advokátní kancelář prověřovala možnost finanční náhrady u úředníků. Tak prý znělo zadání, na hledání odpovědnosti u politiků není vůle. Jak je to možné, pokud za pokračování Opencard byla odsouzena politická reprezentace exprimátora Svobody? Jistí politici jsou u nás zřejmě stále nedotknutelnou kastou.

Je pozitivní, že někteří ze zastupitelů tuto optiku odmítají. Jsou přesvědčeni, že za projekt odpovídají ti, kteří ho schválili. Pavel Bém nekřičel, že byl sprostě oklamán podlými úředníky; je rozhořčen, že někteří hlupáci nepochopili genialitu této karty. Praha by měla vymáhat škodu po něm a příslušných radních.

Rada nakonec schválila obě žaloby, na úředníky i na politiky. Než začneme jásat, řekněme si, k čemu slouží. Nárok na náhradu škody je riskantní. U pravděpodobně nemajetných úředníků je škoda vyčíslená Vrchním soudem 21 milionů. Cena za práce, fakturované k rušené Opencard, je 1,7 miliardy. Případná náhrada tedy činí 1,2% ceny projektu (bez započtení nákladů soudního řízení).

V případě politiků se škoda teprve zkoumá. Problém je, že již ve fázi trestního řízení našlo policejní komando při prohlídce budovy magistrátu jen prázdné počítače. Jak bude Praha dohledávat deset let staré důkazy, když se jí záhadně ztratilo i majetkové přiznání exprimátora Béma?

Je nasnadě, že šance na finanční náhradu jsou mizivé. Město by jako řádný hospodář mělo zvážit prospěch této akce.

Je tu ovšem také etická rovina. Vzkaz občanům, že obří tunely už nezametáme pod koberec. (Což byl případ trestního řízení vedené státní zástupkyní Máchovou, nyní zbavené funkce a vyšetřované policií za korupci.) V civilním sporu má město možnost napravit tuto chybu a dát občanům najevo, že éra svalování viny na podřízené je u konce.

Bič odpovědnosti za kauzu zatím dopadá na záda úředníků. Opravdu chce být Praha řádným otrokářem?