Zatímco západní společnost pomalu začíná opatrně přemýšlet o své situaci tváří v tvář migrační krizi, formuje svůj postoj ke katastrofám na jiných kontinentech a oficiálně si připouštět zákulisní mechanismy, které současný stav spoluutvářejí, v chodu jsou už i jiné procesy, které napovídají o pokračující proměně současných liberálních společností v neliberální.

Příkladem budiž represivní postoj k sice „vlastním“, ale na okraji společnosti žijícím lidem. Tento trend sílí například i v Austrálii, Británii nebo Maďarsku, nicméně nejcitelněji se projevuje v nominálně liberálních Spojených státech, kde se bezdomovectví kriminalizuje už několik let a neustále nabírá na obrátkách. Nově drakonické zákony proti bezdomovcům přijal například magistrát Dallasu a také primátor Houstonu mimo zákon postavil použití „látkových, kovových, papírových nebo jiných materiálů pro stany nebo jiné dočasné stavby pro lidské žití“. Úřady přitom argumentují „bezpečností v okolí“, což je eufemisticky formulovaný nejčastější důvod pro policejní zátahy proti lidem bez domova. Bezdomovci v Houstonu tak nyní nesmějí blokovat chodník, postávat u vchodů nebo nádraží, což znamená, že fakticky nesmějí žebrat. Nesmějí spát ve stanech nebo provizorních přístřešcích na veřejných prostranstvích, nesmějí si ničím přitápět, jejich osobní majetek nesmí překročit rozměry metru krychlového a potrestán bude i každý, kdo bez příslušného povolení poskytne jídlo více než pěti lidem…

Každý rozumný bezdomovec by z Houstonu nejspíš nejraději okamžitě utekl někam jinam, nicméně zůstává otázkou kam. Třeba v Dallasu policie už přes tři roky každý měsíc předvádí k soudu v průměru 323 lidí bez domova, a tresty za porušení pět let platného „zákazu kempování“ se udílejí i v Denveru. Tato „úspěšná praxe“ mezitím povzbudila k přijetí podobných zákonů desítky měst po celých Spojených státech. Kriminalizace bezdomovectví přitom sílí v době, kdy lidí na ulicích přibývá – jejich počty například v New Yorku lámou rekordy a magistrát nablýskaného Los Angeles dokonce loni vyzval guvernéra Jerryho Browna, aby ze stejného důvodu vyhlásil rovnou výjimečný stav.

Podle loňských odhadů v USA na ulici žije přes půl milionu lidí, přičemž téměř desetinu z nich tvoří veteráni různých amerických válek. A od poslední ekonomické recese přibylo mezi bezdomovci asi o 60 procent více dětí. A tato čísla nejsou rozhodně konečná – přibližně 46 milionů Američanů sice nejsou považovány za bezdomovce, ale jejich přežití závisí na potravinových bankách, a bez střechy nad hlavou nyní mohou skončit například i obyvatelé celého michiganského Flintu, jehož ekonomické, ekologické a jiné katastrofy mediálně pravidelně – a pravidelně marně – zviditelňuje třeba tamní slavný rodák Michael Moore. A co nastane, až přijde další ekonomická krize?

Západní společnost zaměřená na neustálý – ať už skutečný nebo byť jen iluzorně statistický a a různými bublinami nafukovaný – ekonomický „růst“ za sebou zanechává stále více slabých a „neúspěšných“. Péče o ně má být – čistě v teorii – prvořadou snahou každé demokratické společnosti, v reálu však, přinejmenším ve vztahu k bezdomovcům, nastává pravý opak, i když je očividné, že kriminalizace nebo dokonce věznění těchto lidí nemůže být řešením problému. „Neliberální“ společnost tím nicméně nabírá konkrétní obrysy (i křídla) i bez svých vzletných humánních hesel, migrační krize nebo hladomorů „kdesi“ v Africe…

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami