Barack Obama sice trvá na tom, že jeho boj se – stejně jako v posledním roce -- soustředí výlučně na Islámský stát, ale obě plánované nové eskalace, o nichž s odvoláním na zdroje v Bílém domě a Pentagonu informuje New York Times, míří spíše proti Rusku. Počítá se s dramaticky vyššími dodávkami zbraní „proamerickým rebelům“, novinkou je ale nejspíš jen to, že tentokrát má vše mít pod kontrolou Pentagon a nikoli už CIA. A k tomu se má zvýšit počet amerických náletů vedených z turecké letecké základny v Incirliku.

Znásobení amerických náletů má mířit především na Rakká, „hlavní město Daeše“ v Sýrii, které ruské letectvo bombarduje už několik dní a odkud už bojovníci IS zahájili odsun do nedalekého Iráku. Americké nálety, které nejsou koordinovány a dojednány s ruskou stranou, mají vytvořit podmínky pro pozemní útok, kterého se podle plánů Pentagonu má zúčastnit 3 až 5 tisíc „umírněných rebelů“ plus asi 20 tisíc bojovníků syrského kurdského hnutí YPG. Ve výsledku by pak USA a jejich „pozemní síly“ ovládly hranici mezi Sýrií a Tureckem, přes níž je Daeš v Sýrii zásobován.

Není zatím ale příliš jasné, jak tento plán dopadne, protože může narazit na potíže už na samém počátku. Turecko má totiž námitky proti americkým náletům na cíle Daeše, neboť je to z pohledu Ankary faktická pomoc jejich nepřátelům Kurdům, a totéž platí i pro vyzbrojování různých skupin v Sýrii, neboť vždy „hrozí“, že se spojí zase s Kurdy. Pentagon ale přesto počítá s tím, že čím víc bude mít ve vzduchu nad Sýrií letadel, tím menší prostor zbude pro ta ruská. Ve finále tak nelze vyloučit, že se letectvo obou zemí, z nichž jen jedno nad Sýrií léta legitimně, tedy na pozvání syrské vlády, budou navzájem vytlačovat, potažmo si rušit komunikaci, hlavně aby na Daeš nemohli útočit ti druzí. Nový smysl tím získávají čerstvě dislokované ruské rušičky, které jsou prý s to „oslepit“ a „ohlušit“ letouny v okruhu 300 kilometrů. Americká CBS tvrdí, že zatím nejblíž k sobě se americké a ruské stíhačky nad Sýrií dostaly na vzdálenost 20 mil. Obě strany prý nyní v rámci „nekonfliktních“ jednání diskutují o tom, jak své nálety „technicky“ koordinovat, aby se letadla nestřetla, nejedná se tedy o koordinaci války proti Daeši jako takové.

Otevírá se přitom i třetí možná „fronta“ mezi USA a Ruskem. Na čtyři desítky syrských ozbrojených skupin se spojily do jednotné protiruské a protiíránské fronty, a tak vedle sebe stanuli například pravověrní islamističtí teroristé z Ahrár al Šám, kteří nedávno odmítli americké „námluvy“, s „umírněnou“ Svobodnou syrskou armádou (FSA), jejíž prapory lze vidět vedle těch kajdistických a kterou cvičí CIA.

Umírnění došli

Otázkou tak je, zda se s Ruskem dřív střetne americké letectvo, nebo „umírněná“ teroristická koalice, neboť skutečně umírněná opozice fakticky už dávno neexistuje, jak – ve shodě s Moskvou -- připomíná třeba doyen blízkovýchodních reportérů Robert Fisk z The Independent. Koneckonců, vážné pochybnosti o tom, zda „umírněná“ a sekulární FSA „ještě žije“, se objevily už před dvěma a půl lety, neboť už tehdy bylo zřejmé, že pod praporem FSA bojuje kde kdo, včetně džihádistů. A byly to pochybnosti oprávněné, neboť koncem roku 2013 začali do Turecka prchat první velitelé „FSA“, zatímco další se vrátili do řad syrské vládní armády, a Spojeným státům ještě na konci roku 2013 nezbylo, než začít za „umírněné“ vydávat pravověrné džihádisty, včetně těch z Fronty al Nusrá, syrské frančízy Al Kajdy.

Letos pak „úpadek umírněných“ pokračoval, když se – po těžkých bojích s „umírněnci“ z Fronty al Nusrá – v březnu samovolně rozpustila skupina Harakát Hazzm, mimochodem vůbec první syrská skupina, která od USA dostala těžké zbraně. Část přeživších bojovníků se pak přidala k Al Kajdě. Ve stejné době z „revoluce“ vystoupily dvě jednotky bojující pod vlajkou FSA v okolí Damašku a v rámci nabízené amnestie se připojily k vládní armádě. Totéž platí pro milice z okolí Damašku, které se postavily proti Islámské frontě, které nadbíhaly USA a jejímž příslušníkům v Damašku přezdívají „krysy“. S vyhlídkou na ruské bombardování se na stranu vlády vracejí i některé oddíly „FSA“.

Zkrátka, podle různých odhadů v Sýrii působí asi sto, ale prý také až tisíc ozbrojených skupin. Je jasné, že většina z nich působí jen lokálně, do bojů nijak nezasahuje a zajišťuje moc tomu kterému místnímu warlordovi/starostovi/šajchovi, širší pohled ale ukazuje, že fakticky na jedné straně stojí vláda aktivně vojensky podporovaná Ruskem, Íránem či Hizballáhem a proti ní tři velké teroristické armády – Daeš, Fronta al Nusrá a Ahrár al Šám – různě se prolínající v různých koalicích s dalšími skupinami. Kdesi mezi mají být ti „umírnění“, ale je pozoruhodné, že v této souvislosti Rusku stačí do omrzení Západu pokládat otázku, kdo že jsou to ti umírnění. Podle Putinova mluvčího jeho šéf při nedávném summitu v Paříži v rámci „normandského formátu“ „vyjádřil živý zájem o toto téma a ptal se, jaký je rozdíl mezi umírněnou a neumírněnou opozicí“, ale „až dosud nikdo nedokázal v praxi vysvětlit, co to ta umírněnost je“. Určitou odpověď nově nabízí francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, který v rozporu s oficiálním názorem NATO prohlásil, že Paříž bude podporovat ruské útoky nejen na Daeš, ale i na všechny ostatní teroristické organizace. O „umírněných“ už ani zmínka, zato Al Kajda, s níž by chtěli spolupracovat někteří američtí jestřábi, jednoznačně zpět v kategorii teroristů.

Projev slabosti

Konflikt mezi USA a Ruskem tedy může mít podobu přímého střetu bojových letadel obou zemí, nebo i „proxy“ války různých teroristických skupin řízených CIA proti „ruské agresi“, byť Washington propuknutí „nepřímé“ války proti Rusku v Sýrii vylučuje. Na druhou stranu se ale syrská válka stává tématem americké prezidentské kampaně. Proti eskalaci napětí s Ruskem v Sýrii se staví dva kandidáti, neřiditelný miliardář Donald Trump a liberál Bernie Sanders. Trump jakoukoli americkou intervenci v Sýrii odmítá s tím, že s Muammarem Kaddáfím a Saddámem Husajnem by celý region byl bezpečnější a pokud by byl svržen ještě Asad, chaos by jen narostl. Sanders má pro změnu za to, že jednostranné vyhlášení bezletové zóny nad Sýrií, jak navrhuje jeho soupeřka Hillary Clintonová, jen „povede k hlubšímu americkému zapojení do této hrůzné občanské války a k nekončícímu americkému uvíznutí v regionu“. Ostatní uchazeči o prezidentský úřad tlačí na konfrontaci, přičemž jejich argumentaci shrnuje například Washington Post, který vysvětluje, proč USA nemohou Rusku dovolit bojovat proti Daeši. Vedle „argumentů“ o tom, že Rusko likviduje „umírněné“, nebo že svým bojem proti Daeši fanatiky ve skutečnosti jen posiluje, stojí za pozornost obava, že Rusko vojenským vstupem do Sýrie fakticky posiluje vliv Íránu a vytváří koalici s Irákem, Sýrií a Hizballáhem, která bude potlačovat americký vliv. „A ruské vměšování vysílá nebezpečný signál o slabosti Ameriky,“ obává se Washington Post s tím, že ase mohou začít osmělovat i další protivníci USA, jmenovitě Čína nebo Severní Korea. Pokud by Spojené státy nijak nezasáhly, vznikne navíc dojem, že se spolčily s Ruskem, Íránem, Hizballáhem a Asadem, a to proti všem svým „tradičním spojencům“, tedy Turecku, Saúdské Arábii a Perskému zálivu. „Jinými slovy,“ uzavírá washington Post, „ruské vměšování v Sýrii je pro USA geostrategickou katastrofou.“

V této chvíli není ovšem jasné, co se „tradičním spojencům“ USA v regionu vlastně honí hlavou. Příkladem budiž ruská stíhačka v tureckém vzdušném prostoru, která vyvolala pobouření nejen v Ankaře, ale především v USA a v NATO. Hned druhý den ale turecké radary zaměřily „neidentifikovaný“ Mig 29 – a nic moc už nenásledovalo. Jako by si ruské letectvo „kolíkovalo klejm“ s tím, že Rusko dalo Turecku jasně najevo, že jeho vojenská letadla budou létat v celém syrském vzdušném prostoru, oblast u hranic s Tureckem nevyjímaje. A Ankara vzkaz pochopila, beztak nyní musí řešit noční můru z přívalu bojovníků Daeše, kteří na turecké území prchají před ruskými nálety. A členům saúdské královské rodiny se nyní ze všeho nejvíc honí hlavou zákulisní střety o moc; už před čtrnácti dny se objevily první zvěsti o chystaném palácovém puči proti králi Salmánovi, který vede tmářskou monarchii do zhouby, a dnes už je král – údajně -- hospitalizován, a to kvůli demenci. Jak se očekávaná změna v čele království projeví na jeho regionální politice, se teprve ukáže.  

Válka neválka

V souvislosti s aktuálně zcela ochromenou „americkou válkou proti Daeši“ český Security Magazín podotýká, že videa, na kterých je zachyceno doslova vymazání velitelských center IS z povrchu zemského díky účinnému ruskému bombardování, jsou opravdu impozantní. Tento vojenský úspěch Ruska ale vyvolává nepříjemné otázky. Proč po tolika měsících údajně „úspěšné“ americké vojenské akce v Sýrii, tato velitelská centra ještě existují? Proč je americká armáda nebyla schopná dávno identifikovat? Není možné, že Obamova administrativa nechtěla tyto cíle zlikvidovat?

„Ruské nálety mají připravit podmínky pro pozemní útoky syrské a íránské armády proti IS. A pokud IS ztratí svoji nadvládu nad částí syrského území v příštích týdnech, řada lidí si bude klást velmi nepříjemnou otázku, proč předchozí americké pokusy o likvidaci IS byly tak neúspěšné. Zatím to vypadá tak, že Rusku se v průběhu několika týdnů podaří zvítězit nad islámským státem, což bude pro Washington neuvěřitelně trapná situace, která jen dokáže, že USA se vlastně nikdy nechtěly zbavit extrémistických skupiny v tomto regionu,“ shrnuje Security Magazín.

Týž názor ostatně v týdnu vyslovil třeba libanonský premiér Tammám Salám, nově se pořidal i lídr iráckých Badrových brigád Hádí Amírí, podle něhož USA chtěly Daeš jen „zadržovat“, ale „nikoli skutečně eliminovat“, a tak umožňovaly volný příchod nových a nových rekrutů. „V Daeši jsou občané 108 zemí světa, ale přišli přes jedinou zemi, Turecko,“ konstatoval Amírí. Pentagon Amírího obvinění odmítl s poukazem, že USA proti Daeši bojují s plným nasazením, neboť přitom už utratily 2,3 miliardy dolarů. „Vlastně bych uvítal, kdyby ruská strana byla připravena útočit na Daeš i v Iráku,“ reagoval irácký premiér Hajdar Abádí. Vše se prý aktuálně projednává, přičemž je v plánu zrušit veškeré „červené čáry“. Koalice pod vedením USA totiž odmítala útočit na soukromá auta, mešity, školy, bez ohledu na skutečnost, že právě tyto objekty si Daeš vybíral pro sídla svých štábů.

A dostupné informace z bojiště (bez záruky):

-- Interaktivní mapa ruských náletů v Sýrii je ZDE. Podle syrských zdrojů nálety během týdne zničily 40 procent infrastruktury Daeše.

-- Ruské letectvo útočilo na „dosud netknuté“ cíle Daeše v provincii Hamá a u Rakká. Při útocích v oblasti Palmýry. Nově byly do bojů nasazeny také bitevní vrtulníky Mi 24.

-- Do Jordánska prý před ruskými nálety uprchly na tři tisíce členů Daeše, Fronty al Nusrá a dalších džihádistických skupin.

-- Nálož v autě zabíjela při teroristickém útoku v Homsu, dvě auta s náložemi byla zadržena ve Suejdě, deset zraněných si vyžádaly granátometné útoky v oblasti Damašku a Hamá.

-- Daeš prý připravuje velkou ofenzívu do syrsko-libanonského pohraničí.

-- Ruské námořnictvo z Kaspického moře odpálilo 26 řízených střel na pozice Daeše v centrální Sýrii. (VIDEO)

-- Syrská armáda zahájila ofenzívu na severu provincie Hamá a spolu s milicemi i na Golanských výšinách.

-- Do řad libanonského šíitského Hizballáhu kvůli boji s Daešem vstupují i místní křesťané.

-- Rusko prý nemá v plánu vysílat do Sýrie své pozemní jednotky, v řadách syrské armády se ale začnou objevovat ruští „dobrovolníci“, čili žoldáci, podle ukrajinských médií především ti z Donbasu. Podle NATO Moskva posílá do Sýrie tisíce vojáků.

-- USA přemýšlejí, odkud má Daeš tolik džípů a pickupů značky Toyota.

-- O vojenskou pomoc v boji proti terorismus Moskvu žádá rovněž Afghánistán, tvrdí čečenský lídr Ramzan Kadyrov.

-- Třiapadesát saúdských vahhábistických duchovních vyhlásilo podporu džihádu proti Damašku, Rusku a Íránu.

-- Ruský vojenský portál Vojennyj Informator předpokládá, že nálety v Sýrii budou skvělou „reklamou“ pro bombardéry Su 34, což o ně ve světě zvýší zájem. 

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami