Tématem byla přitom především Rada bezpečnosti OSN, jejíž složení „zamrzlo“ v dávné minulosti a umožňuje rozhodovat „o světě“ i zemím, jejichž „velikost“ z časů minulých – a tím i jakýsi „automatický“ nárok být světovým arbitrem – je dávno pryč. O své křeslo se tak hlasitě hlásí nově vycházející mocnosti typu Japonska, Indie, Německa nebo kupříkladu Brazílie. Stále naléhavěji přitom vyvstává otázka, jaká bude budoucnost samotné světové organizace.

Už v dubnu si agentury OSN stěžovaly na to, že nemají peníze, aby mohly zachránit desítky milionů lidí v Africe před smrtí hladem, a nezdá se, že by to zemím, včetně těch, které se zahalují do své „humanitárnosti“, příliš vadilo. Stačí jen odvrátit pohled a přelepit nálepku liberálů neliberálností.

Celková situace bude přitom ještě horší, neboť Donald Trump v rámci chystaných škrtů v nejrůznějších „pomocných“ a „mírotvorných“ programech – v celkové výši 570 milionů dolarů – prý ohrožuje fungování i těch nejzákladnějších funkcí OSN, postěžoval si mluvčí světové organizace Stephane Dujarric. Nutno ovšem dodat, že USA neruší jen pomoc Africe nebo Blízkému východu, ale „šetří“ důsledně – současně oznámily například konec bezplatných dodávek zbraní například i Ukrajině.

Faktem je, že Spojené státy jsou největším přispěvatelem do rozpočtu OSN – jejich podíl až dosud pokrýval 22 procent celkové sumy. Následovalo Japonsko s bezmála 10 procenty, Čína se skoro osmi procenty, Německo se šesti, Francie se skoro pěti, Brazílie se čtyřmi a například Rusko se zhruba třemi procenty. Neochota dál „táhnout“ zbytek světa, který je navíc vůči Washingtonu čím dál vzpurnější, je tak vcelku pochopitelná, tím spíš, když je očividné, že zdaleka ne vše v rámci OSN funguje tak, jak by mělo – řeč není třeba jen o sexuálních skandálech mírových jednotek OSN různě po světě, ale například i o skutečnosti, že – namátkou – Světová zdravotnická organizace (WHO) na cestování svých činitelů vydává více peněz než na konkrétní zdravotnickou pomoc.

Odkládaná reforma obrala OSN o její smysl

Pozoruhodný je i postup příslušných orgánů OSN ve sféře lidských práv, kdy pod tlakem USA zajišťují faktické „hájení“ Saúdské Arábie v její už více než dva roky trvající ilegální agresi proti Jemenu, která – kromě destrukce a tisíců přímých obětí – v posledních měsících ústí mimo jiné i v rozsáhlou epidemii cholery s tisíci mrtvých. Saúdům stačilo pohrozit, že přestanou přispívat na operace OSN, a byli vzápětí vyškrtnuti i ze seznamu státních „vrahů dětí“, přičemž Vysoký komisař OSN pro lidská práva, jordánský princ Ziád Ra´ád al Husajn, je při obhajobě Saúdů obzvlášť pečlivý. Letošní zvolení tmářské Saúdské Arábie do komise OSN pro ženská práva už celou frašku jen dokresluje.

Nemůže být překvapením, že takto nastavená „lidskoprávní“ agenda OSN jen snižuje respekt světové organizace v očích členských států – Peking před pár dny ostře zkritizoval zvláštního zpravodaje OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Philipa Alstona, který podle Číňanů při vyšetřování kauzy jednoho uvězněného protivládního aktivisty prý „překročil“ svůj mandát a „vměšoval se do čínského justičního systému“. Podle Human Rights Watch Peking navíc – prý s podporou Moskvy a dalších členských států – v zákulisí usiluje rovnou o to, aby OSN přestala platit své „lidosprávní“ činitele na jejich misích, a to převážně v Africe.

V podobném duchu přistoupil nyní k OSN i Izrael. Koordinační agentura OSN, OCHA, na konci května konstatovala, že židovský stát je hlavní příčinou utrpení Palestinců, a izraelský premiér Benjamin Netanjahu už žádá, aby OSN zrušila celou svou agenturu pro pomoc Palestincům UNRWA. Při síle americké proizraelské lobby, „vyděračském“ potenciálu Trumpových výdajových škrtů a při obecné „ztrátě orientace“ a vlivu OSN to není představa až tak nereálná.

Roky odkládaná reforma v dynamicky se měnícím světě obrala OSN o její smysl a zavádí ji na cestu k bezvýznamnosti. Ve světě, který se stále více vymyká jakýmkoli pravidlům, je to nebezpečný vývoj.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami