Tady jsme u velké slabiny stávající parlamentní demokracie. Vládnoucí strany jsou napojeny na byznys, který živí strany a strany zase živí ze státního soukromý byznys. Obojí jak pijavice vysávají státní pokladnu.

Krokem ke změně by měla být diskuze nad profesionalizací státní správy - tedy aby manažerské funkce nevykonávali politici. Proč není místo chemika Kalouska ministrem financí například ekonom Aleš Michl nebo Pavel Kohout  - lidé s respektem,  s ekonomickými vizemi, vzdělaní a zkušení profesionálové? Odpovědní ne straně, ale občanům. Kdykoli odvolatelní v případě ztráty důvěry. Pro politiky je stále místo v parlamentu. Ten může tyto profesionály do manažerských ministerských funkcí vybírat a také schvalovat rámcové zákonné normy. Ve světě už tenhle koncept úspěšně funguje a přináší efekt - zásadně ztěžuje vyvoleným politickým stranám parazitování na státní kase. Ostatně jednou z příčin světové krize bylo právě korupční propojení byznysu a vlády ve Spojených státech.

Tomio Okamura