Odklad rakouských prezidentských voleb, které se měly uskutečnit 2. října, je nejkřiklavějším a nejostudnějším znásilněním demokracie v Evropě v posledních letech. Oznámení o odkladu přišlo ve chvíli, kdy kandidát Svobodných Norbert Hofer vedl nad zeleným Alexandrem van Bellenem dle průzkumů až o 6 procent. Hofer se zprávu dozvěděl při své návštěvě Prahy po přijetí prezidentem Milošem Zemanem, s nímž se shodl na potřebě radikálních kroků ve vztahu k migrační krizi.

Zabránit zvolení za každou cenu

Eurokraté si jsou vědomi, že zvolení Hofera dále posílí pobrexitovou odstředivou dynamiku, což se jim ve chvílích, kdy předstírají reformní aktivity, ani za mák nehodí. Manipulace s termínem voleb je až úchvatnou ukázkou toho, kam až jsou schopny tyto síly zajít. Hlasování je tak zásadním způsobem ovlivněno, neboť vyústění kampaní je nastaveno k určitému datu, svoji roli také může hrát získání potřebného času na jiné kroky. V každém případě je už nyní výsledek voleb významně ovlivněn.

Snaha zabránit zvolení Hofera za každou cenu vedla během první volby až k falšování výsledků, které nakonec musel zrušit rakouský ústavní soud. Příčinou aktuálního odkladu voleb na 27. listopad či dokonce až 4. prosinec je údajný "technický problém" kolem hlasovacích lístků. Rakouský ministr vnitra Wolfgang Sobotka na tiskové konferenci zopakoval, že důvodem odkladu jsou vadné obálky pro korespondenční hlasování. Špatné obálky se objevily v uplynulých dnech údajně v několika spolkových zemích, naposledy v Salcburku. Problém prý způsobuje nekvalitní lepící proužek na obálkách.

Je to po sedmi letech poprvé, kdy v Evropě dochází k takto brutální manipulaci s volbami změnou jejich termínu. V roce 2009 k tomu došlo u nás, když Ústavní soud svým rozhodnutím odložil předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Měly se konat 10. října, termín byl nakonec přesunut na květen 2010. Tato manipulace měla fatální důsledky. Vynesla do sněmovny nově vzniklé TOP 09 a Věci veřejné, jimž dala čas na kampaň (v říjnovém termínu by se do parlamentu nedostaly). Vzala jisté vítězství Jiřímu Paroubkovi a po jeho rezignaci pomohla Bohuslavu Sobotkovi do čela sociální demokracie. A právě Sobotka je dnes hlavní "bruselskou spojkou" v rámci zemí Visegrádské čtyřky.

Visegrádské pruty

O možném rozšíření V4 o Rakousko jednal při své návštěvě možný budoucí rakouský prezident Norbert Hofer s Milošem Zemanem. Posílení Visegrádu je ovšem to poslední, co by si soudruzi v Bruselu, momentálně usilovně spřádající plány na ještě užší integraci EU, mohli přát. Proti unii v Unii, jak Zeman projekt středoevropských zemí vyvažujících tlak bruselského centra nazval, vystoupil proto nijak neočekávaně nejen Bohuslav Sobotka, ale také většina našich i evropských médií.

Prezident Zeman při setkání s Hoferem nejen vyzdvihl stále větší význam spolupráce zemí V4, ale neváhal toto spojenectví přirovnat ke "Svatoplukovým prutům". "To, co máme učinit, abychom v Evropské unii hráli důstojnou roli, je posílit Visegrád jako spojení volbou," řekl Zeman.

Země V4 mají podle něho společné zájmy - především v otázce migrační invaze. Zároveň poznamenal, že právě Rakousko by mohlo být vítaným spojencem. "Všichni odmítáme nevyžádané rady nejrůznějších evropských i jiných úředníků, protože si dokážeme vládnout sami," prohlásil český prezident.

Právě ze soudržnosti středoevropských států naskakuje členům bruselského politbyra kopřivka. Jeden z jejich mluvčích Jiří Pehe, působící v Praze na University of New York, to napsal zcela bez obalu. Jeho komentář o tom, že je čas přehodnotit naše členství ve Visegrádu, neboť nás to v očích Bruselu "táhne ke dnu", ani není nutný číst celý, abychom pochopili, jakou nepříjemností je pro ně spolupracující střední Evropa.

Vyloučit Budapešť z EU!

Pěkně to ukázal i pokusný balónek vypuštěný minulý týden lucemburským ministrem zahraničí Jeanem Asselbornem. Ten vyzval Evropskou unii, aby ze svých řad vyloučila Maďarsko. Je to prý jediná možnost, jak v EU zachovat jednotu a společné hodnoty.

Budapešť se podle Asselborna chová k "válečným uprchlíkům" téměř hůře než ke zvířatům, omezuje svobodu tisku a nezávislost soudů. "Nemůžeme tolerovat, že jsou tak masivně narušovány základní hodnoty Evropské unie. Kdo tak jako Maďarsko staví ploty proti válečným uprchlíkům, porušuje svobodu tisku a nezávislost justice, ten by měl být dočasně, nebo v případě potřeby trvale, vyloučen z EU. Plot, který Maďarsko buduje, aby uprchlíky zadržel, je stále delší, vyšší a nebezpečnější. Maďarsko není daleko od vydání příkazu ke střelbě na uprchlíky," řekl se vší vážností lucemburský ministr deníku Die Welt.

Též prohlásil, že pro pozastavení členství některé země by unijní předpisy neměly vyžadovat jednomyslný souhlas celé Unie, ale jen většiny států. To, že tento výrok nebyl jen dočasným pomatením smyslů, potvrdil šéf lucemburské diplomacie a blízký spolupracovník předsedy Komise Junckera i tento týden, kdy zopakoval, že na svém prohlášení ohledně vyloučení Maďarska z EU trvá.

Zní to šíleně, ale vlastně je to velmi inspirativní. Že bychom si našli svého Orbána a nechali se z bruselského chomoutu vyloučit? Možná je to pohodlnější cesta, než se vlekle a s vynaložením mnoha sil probíjet ven skrze referenda a další klacky, které nám Dientbierové a Sobotkové hodí pod nohy.

Jenže, bohužel, tak snadné to asi nebude.

Juncker: Ještě více Evropy

Jak prohlásil ve svém včerejším poněkud unaveném projevu o stavu Unie Jean-Claude Juncker, EU není sice v nejlepší formě - dokonce se nachází v "existenciální" krizi (spíš měl na mysli existenční) - řešením však rozhodně není uvolnit obruče integrace, ale naopak: ještě více je přitáhnout. Přesně podle plánu dohodnutého ministry zahraničí Francie a Německa po britském referendu.

Evropská komise krom jiných bizarností navrhuje zřízení "evropských sborů solidarity". Mladí lidé z celé EU budou v jejich rámci moci nabídnout své síly a pomoc v krizích jako je ta současná migrační. Vzniknout by měly co nejdříve - v roce 2020 bude mít EU podle Junckera k dispozici až 100 tisíc mladých Evropanů připravených po vzoru Brežněvově "vyrazit na celiny".

Důležitým krokem je také prý zřízení "evropské armády", což je myšlenka, která našeho Sobotku doslova vzrušuje. "Už dál nemůžeme záviset na silách členských zemí. Musíme zajistit obranu našich zájmů společně. Musíme mít evropské velitelství," prohlásil včera předseda komise ve Štrasburku před evropskými poslanci. Nejde samozřejmě o obranu hranic, ale přípravu vojsk pro potlačení stále nespokojenějších občanů členských států EU.

A pak tu máme posílení společné zahraniční politiky: Šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová by se podle předsedy EK měla stát skutečným "ministrem zahraničí" EU. Juncker také zaúkoloval Slovensko před "přelomovým" Bratislavským summitem. Slováky vyzval, aby pomohli překonat rozdíly mezi těmi, kdo jsou zdrženliví vůči integraci uprchlíků ve svých společnostech, a těmi, kdo si stejně jako on myslí, že podíl všech členů EU na rovnoměrném přerozdělování muslimské Páté kolony do všech zemí EU je nezbytností.

V Bratislavě o sebevraždě

Jinými slovy: Slovensko by mělo přemluvit další členy V4, aby ustoupili od odmítání imigrantů a zapojili se do společné sebevražedné politiky. Není jasné, jak by to zrovna Bratislava měla provést, když nedávno spolu s Budapeští podala na EU kvůli migračním kvótám žalobu.

Hlavní úsilí Evropské komise bude každopádně soustředěno na snahu vrazit klín mezi středoevropské země, odmítající přerozdělování imigrantů. Je přesto pravděpodobné, že zítřejší Bratislavský dýchánek nepřinese v tomto směru nic více, než další množství frází o potřebě pochopení a společného postupu.

Nejslabší článek Visegrádu – náš premiér Sobotka - se možná pokusí ostatním nabulíkovat něco o nutnosti společné unijní armády, ale (naštěstí) těžko bude zásadním způsobem ovlivňovat zbylé členy V4 ke vstřícnějšímu postoji k migraci.

V celé této atmosféře je pochopitelné, proč rakouské prezidentské volby musely být "odloženy". Zpráva o zvolení Hofera přicházející ve stejný den, kdy Maďarští občané v referendu odmítnou, aby jim Brusel mohl diktovat příval imigrantů na jejich území, to by bylo pro pro naše evropské protektory příliš ran najednou.

Takhle se alespoň ještě nějaký čas mohou tvářit, že se nic tak strašného neděje. Řečeno se Zemanem, který připomněl známou anekdotu z dob normalizace: naši současní Brežněvové zatáhnou v porouchaném stojícím vlaku záclonky a budou tvrdit, že jede.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele