Po vítězství Donalda Trumpa a porážce madame "Hillary Válka Clintonová" je na místě ptát se na důsledky této převratné události především v mezinárodní politice. Jednou z nejdůležitějších je otázka, jaký dopad bude mít tato událost na americko-ruské vztahy, a tedy na jednom z prvních míst na syrskou frontu.

Bez ohledu na volby v USA totiž dramata na Blízkém východě - stejně jako poziční hry na východě Ukrajiny - pochopitelně pokračují. Nelze odhadnout, zda stávající vedení země ovládané Pentagonem bude ve svém jednání nadále stejně nebezpečné a nevyzpytatelné, nebo jestli proces předání moci již na něm něco změní.

Především je však otázka, co se bude dít poté. Donald Trump určitě představuje jistou naději na uklidnění katastrofální mezinárodní situace. Nicméně o tom, že bude nadále - možná dokonce energičtěji než slabý Obama - sledovat americké zájmy, není pochyb. Bude také chvíli trvat, než se zorientuje a opravdu převezme "velení". Jenže svět se nezastaví.

Hillary a bezletová zóna

Těsně před prezidentskými volbami zahájila současná americká administrativa rozsáhlou operaci v Iráku a Sýrii pod záminkou boje proti tzv. Islámskému státu u Mosulu a nejnověji také u syrského Rakká. Operace k dobytí Rakká je ovšem jen zástěrkou k otevřené invazi na syrské území bez souhlasu legální syrské vlády. Je otázkou jak zbrkle a jak daleko chtějí Spojené státy v nové situaci dojít. Jak by pokračoval vývoj v případě zvolení paní Clintonové (s nímž všichni včetně armádních špiček počítali) si lze představit poměrně snadno.

Dosavadní vývoj, pro Američany katastrofální, v podstatě směřoval k zavedení bezletové zóny v Sýrii. To by se fakticky rovnalo vyhlášení války, protože Rusko, které je v Sýrii legálně, by na něco takového určitě nepřistoupilo - a má dost prostředků, aby mu zabránilo. Situace by tak mohla dále eskalovat až k otevřené konfrontaci mezi USA a Ruskem. Tuto tragickou variantu ovšem nelze vyloučit ani dnes, během zbývajících týdnů neslavného Obamova mandátu.

Připomeňme na okraj, že černošský prezident sice hned po svém zvolení obdržel za barvu své pleti Nobelovu cenu míru, aby se pak stal prvním prezidentem, který po celý svůj dvojnásobný mandát vedl války. Že by nyní na poslední chvíli "vychladl", nelze s jistotou předpokládat.

Válečné dostihy

Je velmi pravděpodobné, že bez ohledu na výsledek voleb budou pokračovat válečné dostihy o to, kdo obsadí (takříkajíc "osvobodí") větší část syrského území, aby si tak vynutil lepší vyjednávací pozici o dalších osudech regionu. Kromě invaze americké koalice (společně s Kurdy a Araby) u Rakká přechází do závěrečné fáze i osvobozování Aleppa Asadovými jednotkami - podporovanými ruským letectvem a šíitskými milicemi.

Významnou skutečností je, že tento týden dorazila k syrským břehům skupina ruských válečných plavidel v čele s letadlovým křižníkem Admirál Kuzněcov. Celá flotila se do konce týdne zřejmě zapojí do masívního úderu na teroristické skupiny ovládající část Aleppa. V podstatě jasně to řekl ministr zahraničí Lavrov. Podle ruských médií má útok, do kterého budou zapojeny i střely s plochou dráhou letu Kalibr, za cíl definitivní vyhnání teroristických skupin (podporovaných západními poradci a veliteli) z východního Aleppa. Je zjevné, že hry na "humanitární příměří" skončily, protože teroristé jich využívali pouze k doplnění zásob.

Asad: Rusové nechtějí prezidenta-loutku

Ruské námořní uskupení zahrnuje i raketový křižník Petr Veliký, protiponorkové torpédoborce Severomorsk a Kulakov a také fregatu Admirál Grigorovič - vyzbrojenou právě střelami Kalibr. V oblasti operují údajně také tři ruské ponorky vyzbrojené stejnými střelami - dvě jaderné ponorky a jedna dieselová. Rusko již vydalo upozornění o změně podmínek letového provozu od 10. do 22. listopadu. To naznačuje, že rozhodnutí o závěrečném útoku na část města ovládaného teroristy již padlo. Na syrském bojišti proto stále nelze vyloučit žádný scénář včetně otevřené konfrontace obou velmocí.

Pouhé dva dny před prezidentskými volbami spustili Američané prostřednictvím arabsko-kurdských okupačních sil v Sýrii operaci na dobytí údajného centra ISIL v Rakká (souvislost s finále Clintonové prezidentské kampaně jistě zcela náhodná). Tři týdny předtím zahájili operaci v iráckém Mosulu, odkud se drtivá většina bojovníků tzv. Islámského státu přesunula na bojiště v Sýrii. "Říkáme tomu světová válka, ale je to světová válka proti Sýrii, desítky zemí jsou proti nám, dodávají teroristům peníze a vybavení," prohlásil minulý týden v rozhovoru pro Sunday Times syrský prezident Asad.

Zdůraznil, že jeho armáda se může spoléhat pouze na podporu Ruské federace a Íránu, přičemž o vojenských operacích rozhodují výhradně syrské orgány. Připomněl také, že ruská přítomnost v Sýrii trvá již více než 60 let. "Ruská politika je založena na dvou věcech - morálce a mezinárodním právu. I když mají na řadu věcí svůj vlastní názor, vždy říkají: Toto je vaše země, víte víc. Nikdy se nesnaží vměšovat se, protože od nás nic nechtějí. Nevyžadují, abych byl prezidentem-loutkou."

Tomu, že je Rusko odhodláno Asadův režim proti mezinárodní invazi, na které se podílí čím dál větší množství států, ubránit za každou cenu, nasvědčuje i zpráva z tohoto týdne, podle níž ruská armáda otestuje v Sýrii i nejmodernější rakety typu Hermes. Tento komplex se používá především pro pozemní operace a je schopen najít a zničit nepřátelské tanky, opevněné objekty a živou sílu nepřítele až na vzdálenost třiceti kilometrů.

Nové zbraně

Účinnou zbraní v nadcházejícím boji bude i nasazení útočných vrtulníků Ka-52K umístěných na palubě letadlového křižníku Admirál Kuzněcov, které jsou vybaveny právě střelami Hermes. Podle expertů použití Hermesů v Sýrii umožní vyzkoušet nový raketový systém v boji, což je kromě toho důležité zejména pro Egypt, s nímž má Rusko po společném cvičení (proběhlo minulý měsíc) rovněž stále užší vztahy.

Vývoj a zkoušky této mimořádně účinné střely probíhají od poloviny 90. let. Nová raketa je vybavena kombinovaným naváděcím systémem, schopným vyhledávat nepřátelské cíle i v těch nejsložitějších meteorologických podmínkách.

To, že se Moskva rozhodla nasadit tyto tyto nové rakety do konečné fáze bitvy o Aleppo, lze pokládat i za reakci na stále nové sofistikované zbraně, které islamistům přes arabské zprostředkovatele dodávají Američané a zřejmě také Izrael.

Dohodnou se?

Minimálně do doby, než Donald Trump nastoupí v lednu příštího roku do Bílého domu, bude postoj Spojených států velmi nevyzpytatelný. Existuje řada expertních domněnek a předpokladů, že se Pentagon pokusí nějaký závažný střet úmyslně vyvolat (tak, jako jsme toho byli například svědky při tureckém sestřelení ruského bombardéru před rokem), aby přinejmenším zkomplikoval očekávaný "reset" americko-ruských vztahů, o němž mluvili Vladimír Putin i Donald Trump.

Nebo se nic takového šokovaným americkým generálům nepovede? Nezapomínejme, že řada z nich v závěru kampaně prohlásila čirou neuvěřitelnost - že by Trumpa jako vrchního velitele ozbrojených sil nerespektovali. Šlo možná jen o jiný způsob vyjádření "loajality" k předpokládané nové "velitelce" - ale přesto tento signál nelze podcenit.

Pokud chceme být opatrnými optimisty, předpokládejeme, že se žádná protitrumpovská konspirace v Pentagonu neodehraje. Pak by nebylo úplně vyloučené, že v následujících měsících dojde v otázkách syrského konfliktu i východní Ukrajiny k reálnému pozitivnímu posunu mezi velmocemi.

Současně je však třeba neustále připomínat, že to pochopitelně nezáleží pouze na novém americkém prezidentovi a jeho ochotě dostát svým slibům. Volby samozřejmě "zástupy" válečných elit, které v posledním desetiletí zcela ovládly Washington i Pentagon neodstranily. A jejich lojalita k Trumpovi bude - zvláště zpočátku - nulová.

Ale naděje nikdy neumírá - a nyní přece jen zřetelně pookřála. 

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.