Po návratu prezidenta Porošenka ze Spojených států schválil ukrajinský parlament novou vládu. Kabinet povede podle očekávání bývalý předseda parlamentu Volodymyr Hrojsman, jehož kandidaturu podpořilo 257 ze 450 poslanců. Porošenko označil nového premiéra, který vystřídal "krvavého Seňu" Jaceňuka, za "politika nového typu".

Dohoda na nové vládě se rodila těžce. Není se co divit. Každý z významných oligarchů ovládajících své teritorium v rozpadajícím se státě chtěl mít své lidi na důležitých postech, odkud se dají sát miliardy dolarů "hospodářské pomoci" Západu.

Nové vláda - staré kousky

Překvapivě tak nakonec nezbylo místo pro rodilé Američany, přestože zámořský protektor si původně přál dosadit do čela státu "cizineckou legii". Měla ji vést dnes už bývalá ministryně financí Američanka Jaresková a ve vládě by seděli další cizinci včetně jejího poradce, bývalého slovenského ministra financí Ivana Mikloše. Ten na Ukrajině zastupuje zájmy amerických velkých hráčů jako je Biden či Soros. Mikloš tak nakonec bude "jen" šéfem poradců nového premiéra. Američtí kolonizátoři tedy nakonec nepřijdou zkrátka, ale dál se budou muset dělit o kořist s oligarchy, kteří si rozparcelovali ministerstva podle svých obchodních i regionálních zájmů.

Květiny patří v Kyjevě k vládním rošádám

Posty si udrželi strategičtí spojenci Washingtonu: ministr zahraničí Klimkin, ministr vnitra Arsen Avakov i ministr obrany Poltorak. Místopředsedou vlády a spojkou na zájmy oligarchů i amerických korporací byl jmenován ministr hospodářství a obchodu Stepan Kubiv. Do čela ministerstva financí se postaví Oleksandr Danyljuk, který nahradí již zmíněnou Nataliji Jareskovou. Aby byly zájmy všech vlivovových skupin co nejvíce vyváženy, bude mít vláda celkem pět místopředsedů. Nová kyjevská vláda je proto opět křehkým kompromisem mezi strategickými a hospodářskými zájmy Washingtonu a místními oligarchy. To ovšem vyvolává další napětí.

Američané a ministerstvo pro Donbas

Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer varoval, že trpělivost Západu s Ukrajinou má také své hranice. Pokud nebude nová vláda dostatečně povolná a oligarchové si z kořisti uzurpují více (především nerostného bohatství) než zahraniční korporace, může Západ podle něho zaškrtit přísun do "dolarové benzínky" kyjevského ekonomického "letadla". Oficiálně se tyto výhrůžky halí do frází o "potřebných reformách".

Pifer který nyní působí jako výzkumný pracovník v globalistické Brookings Institution, to uvedl minulý týden na bezpečnostním fóru v Kyjevě. "Pokud jste si vybrali politické hry namísto reforem, můžete se dostat do situace, kdy se Západ od vás odvrátí. Věřme, že nová vláda bude fungovat, že ví, že změny musí udělat rychle, jinak hrozí riziko, že trpělivost Západu s Kyjevem skončí: není neomezená," zahrozil zástupce protektora. Současně upozornil, že se Washington dosud nesmířil se ztrátou nerostných ložisek východní Ukrajiny.

Proto bude součástí nové vlády nově i ministerstvo pro záležitosti Donbasu. Není sice úplně jasné, co by mělo toto ministerstvo dělat, ve chvíli kdy "trestná výprava" organizovaná Jaceňukovou vládou a Porošenkem nezvládla genocidu ruskojazyčného obyvatelstva. Samostatné republiky Doněcká a Luhanská namísto toho již vydávají vlastní pasy a dávno opustili už i znehodnocenou ukrajinskou měnu.

Proti Rusku jako za Hitlera

Nová vláda se proto snaží přesvědčit své donátory, že "reformy" startují ihned. Jako první připravila "výnos", který s okamžitou platností zakazuje promítání všech ruských filmů natočených od roku 2014. Šéf ruské Dumy Sergej Naryškin to komentoval slovy: "Možná bychom si měli počkat, až na náměstích hlavního města Ukrajiny a dalších městech budou hořet zakázané knihy. Pak bude podobnost s Třetí říší úplná."

V den jmenování nové vlády se v ulicích Kyjeva objevily tanky

Tato atmosféra - vskutku připomínající dobu "osvobození Ukrajiny" hitlerovským Německem - by se měla líbit především vůdci Banderovců, předsedovi Pravého sektoru a poslanci ukrajinského parlamentu Dmitro Jarošovi. Kupodivu však ani on nesrší optimismem; právě naopak. Nedává ukrajinskému státu v dnešní podobě mnoho šancí na přežití. Minulý týden dokonce vystoupil s prohlášením, že se Ukrajina nedožije konce roku 2016. Má snad informace od oligarchů, kteří se již chystají to, co po státním převratu ze státu zbylo, definitivně rozporcovat? Jaký div, že se o svá práva začínají hlásit kromě Rusů i další národy, které se právem cítí v dnešním banderovském státě "určeny k likvidaci".

Neklidné Zakarpatí

Minulý týden se Rada Zakarpatské oblasti na základě usnesení obrátila na kyjevské vládce s požadavkem, aby jí byla přiznána rozsáhlá autonomie. Odvolává se na jednoznačný výsledek referenda z roku 1991. Pro rozsáhlou autonomii se tehdy vyslovilo téměř 78,6 % voličů. Zástupci Zakarpatské oblasti požadují změny v ukrajinské ústavě v takovém rozsahu, které byly už dříve přiznány Donbasu (i když zatím jenom na papíře). Rusíni ze Zakarpatí tvrdí, že politika centrální vlády způsobila katastrofu ve společensko-ekonomické situaci v oblasti a autonomii vidí jako jedinou cestu k záchraně.

Jsme tedy svědky počátku faktického rozpadu Ukrajiny? Není to nepravděpodobné. A je to i jeden z důvodů, proč Kyjev stále odkládá slíbené přijetí zákonů, které by uzákonily federální status Donbasu a rozsáhlou autonomii na východě země tak, jak byla dojednána v Minsku.

Kdy zahájí vyhladovělá země "pochod na Západ?"

Současná "postmajdanská" garnitura se podle všeho dostala do slepé uličky. Ekonomicky je země totálně rozvrácená, nefungují už ani základní služby, které by měl stát poskytovat. Jediné, na co jsou ještě peníze, je represivní aparát. I zde je ale po loňských rozsáhlých čistkách a mnoha dezercích stále obtížnější udržovat jakous takous akceschopnost. Západ, kterému šlo nejen o suroviny a trhy, ale především o geostrategickou polohu Ukrajiny jako nástupiště připravované války s Ruskem, se stále více od Kyjeva odklání. Také proto, že spolupráci s Moskvou, která během několika měsíců vyřešila "syrskou tajenku", nyní naléhavě potřebuje. Propagandisticky to kryje ještě větším harašením zbraní NATO.

Navzdory tomu jsou však na Západě stále častěji slyšet hlasy, že by si měli pučisté v Kyjevě vyjíst sami to, co si po převratu navařili. Polorozpadlá vyhladovělá země velikosti Ukrajiny je pro Západ sužovaný vlastními nemalými problémy nyní spíše železnou koulí na noze, kterou bude stále obtížnější financovat. Někteří ruští analytikové dokonce docházejí k názoru, že po nizozemském referendu a pádu Jaceňuka by Západ nejraději tuto kouli uvázal na nohu zpět Rusku.

Otázkou tak vlastně už je pouze to, jak dlouho se ještě podaří udržet rozpadající se stát pohromadě. Při představě, že se při stále se zhoršující ekonomické situaci vydají milióny vyhladovělých Ukrajinců na cestu do Evropy, by především nám, Polákům a Slovákům měla naskakovat husí kůže. O to šílenější se jeví pokusy premiéra Sobotky o otevření našeho pracovního trhu pro Ukrajince.

A zavedení bezvízového styku s Ukrajinou, které avizoval šéf "evropské vlády" Juncker, může vést k výbuchu, proti němuž by byl ten "majdanský" jen odpoledním čajíčkem pro znuděné politiky pražské kavárny. Prostě by "ukrajinský papiňák" hodili do klína zlobivé střední Evropě.

Zdá se, že právě k tomu směřujeme.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.