Václav Klaus považuje udělení této pokuty za trest za politický akt, nikoli za porušení – navíc sporně vydávaných (viz další části žaloby) – hygienických pravidel Ministerstvem zdravotnictví. Krátký projev ve venkovním prostoru před minimem posluchačů nemohl mít žádné epidemické následky.

Bývalý prezident tuto pokutu vyměřenou mu úřady uhradil, avšak jako vyjádření nesouhlasu s tím, že úřady vynucují dodržování opatření, která – jak je argumentováno v žalobě – nemají zákonnou oporu, podává žalobu, aby o míře přípustnosti omezování lidského jednání občanů České republiky rozhodl soudce na základě platných a demokraticky přijatých právních předpisů, nikoli úřad na základě vlastních sporných vyhlášek.

Ministerstvo zdravotnictví ČR zaujímá právně nepřijatelný postoj, že smí udělovat a vymáhat pokuty i za porušení opatření, která byla následně zrušena soudem a označena jako nezákonná. V daném případě uložilo Václavu Klausovi pokutu podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z 19. 10. 2020, MZDR 15757/2020-37/MIN/KAN. Toto opatření však bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze z 13. 11. 2020, 18 A 59/2020–224.

Městský soud v Praze, jakož i Nejvyšší správní soud řadu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví zrušily, ať již pro zjevný rozpor se zákonem, nebo pro nedostatečné odůvodnění. Ministerstvo zdravotnictví však přesto i nadále jedná v rozporu s principy právního státu, když opatření zrušená (nebo prohlášená za nezákonná) nahrazuje novými, obsahově stejnými, a když na základě soudem zrušených opatření uděluje a vymáhá pokuty.

Bývalý prezident České republiky se pro tento symbolický krok rozhodl zejména kvůli velkému množství podobně stíhaných občanů, kteří jsou perzekvováni na základě těchto opatření vlády. Pro většinu takových občanů je velmi obtížné, ne-li nemožné svá práva před vládními úřady hájit, což vede k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví dodržování nezákonných nařízení i nadále vynucuje a rozsudky soudů ignoruje.