Na pomezí Německa a Rakouska – dříve v bavorském Freilassing, dnes v rakouském Anif, jedno předalpské městečko hezčí než druhé – se dvakrát ročně, na jaře a na podzim, koná malá konference, resp. až do covidu se konávala. Naštěstí teď už zase také. Jezdí sem převážně účastníci z „německy mluvící Mitteleuropa“. Rozumět všem těm velmi se lišícím dialektům je pro Středoevropana z neněmecké země leckdy nelehké.

Letos se jarní setkání konalo v den „pálení čarodějnic“ (to je v naší terminologii, v německém kontextu je to „Valpuržina noc“, Walpurgisnacht) a v den „stavění májky“ (Maibaum v němčině). Obě události ukazují na nespornou kulturní blízkost našich zemí. Stavění májek je tu velkolepější a technicky připravenější, u nás „legrácka“, u nich sváteční událost.

Konference je neveřejná, proto nemohu uvádět žádná jména. Hlavními tématy byla energetika a vývoj společnosti v Německu (a vůbec v zemích Západu). Mé hlavní postřehy z dvoudenní vážné diskuse jsou následující:

• naprostá ideologizace debaty o energetice v politice ničí jak energetiku, tak politiku;
• „ochrana klimatu“ je trefně považována za hlavní myšlenku ideologie Great Reset (velké proměny či přeměny);
• problém energetiky existoval v Evropě dávno před ukrajinskou krizí a před zproblematizováním dodávek energetických zdrojů z Ruska. Byl spojen s nárůstem moci zelené ideologie a „Zeleného údělu“;
• závislost Německa na dovozu z Ruska je veliká. Německo dováží z Ruska 35% ropy, 50 % uhlí a 55 % plynu. Německo bude potřebovat spíše tři než dva roky, než tyto dovozy něčím nahradí;
• pěkná je myšlenka, že tzv. Kurzarbeit nevytvořila v Německu „Arbeitsplätze“ (pracovní místa), ale „Sitzplätze“ (místa k sezení). Ví to naše dnešní vláda?
• inflace je tažena velkým zadlužováním států a monetarizací dluhů;
• během covidové éry se v Německu počet bankrotů firem snížil na polovinu, což znamená, že i při velkém poklesu ekonomiky neprobíhala Schumpeterova kreativní destrukce (schöpferische Destruktion);
• vzhledem ke společenské a politické atmosféře (i když mnou šířený termín Anspruchgesellschaft, nároková společnost, nepoužívají) nemůže měnová politika inflaci zastavit. Nepomůže ani brzdění přílivu množství peněz do ekonomiky, ani zvyšování úrokových sazeb (které můžeme dělat my, ale ne Německo, protože za něj rozhoduje Evropská centrální banka);
• dojde k velkému urychlení inflace a k velkému ekonomickému propadu;
• ve vzduchu se celé dva dny vznášela hypotéza rychlého „zrevolucionizování“ lidí, které přinese velké změny (v mé terminologii změny systémové, nikoli jen změnu politiky).

K tomuto svému popisu konference dodám jen dvě své stručné poznámky:

• polemizoval jsem tam s příliš optimistickou nadějí na revolucionizaci lidí v Evropě (na – abych použil ortegovskou terminologii – la rebelión de las masas) a připomínal jsem naši zkušenost. Masová podpora naší transformace byla umožněna jen a jedině totální diskreditací komunismu, což v Evropě vůči dnešnímu systému v žádném případě neexistuje;
• za dva dny velmi živé konference nebylo vysloveno slovo Evropská unie. Na rozdíl od nás si Německo z EU nic nedělá (asi proto, že si myslí, že je EU německá, že dělá to, co Německo chce).

Zajímavé. Přírody si člověk za tu krátkou dobu moc neužije. Po cestě tam zastávka při ještě slunečném počasí na krásném Mondsee byla jedním zážitkem, druhým byl pohled z okna pokoje v hotelu na ještě zasněžený Salzburger Hochthron. Je dobře, že nám kovidisté už konečně umožňují trochu dýchat. Určitě se ale těší (a připravují) na další přiškrcení našich životů.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause