Vážený pane předsedo, pane starosto, dámy a pánové,

vážím si Vašeho pozvání a tím i příležitosti znovu navštívit toto neblaze proslulé pietní místo a spolu s Vámi se zamyslet nad smutným výročím, které si zde dnes připomínáme. Je našim úkolem přispět k tomu, aby posledních 51 popravených v policejní věznici gestapa v Terezíně nebylo zapomenuto.

V Terezíně bylo zavražděno mnohem více lidí, ale tito přišli o život 2. května 1945. Tedy jen několik dní před koncem války, dva dny po sebevraždě Adolfa Hitlera, která pro mnohé symbolizovala konec nacismu, v den dobytí Berlína sovětskými vojsky, abych zmínil alespoň několik důležitých charakteristik tohoto okamžiku. Absurdní poprava, největší v této věznici vůbec, je kondenzovaným vyjádřením toho, jaké lidské tragédie doprovázely zrod naší svobody i ve chvíli, kdy už válka byla dávno rozhodnuta. Chtěl bych poděkovat Českému svazu bojovníků za svobodu, že na tyto tragické momenty naší historie nezapomíná a za to, že zorganizoval toto dnešní setkání.

Zde, v Terezíně, jsem při různých pietních aktech hovořil nejednou. Koncentrační tábor Terezín a události s ním spojené považuji za jeden z nejprůkaznějších projevů obrovského lidského utrpení, které bylo důsledkem německé agrese v naší zemi.

Ve svých vrcholných politických funkcích jsem se vždy snažil přispět k tomu, aby zločiny okupace a druhé světové války a místa jako Terezín, Lidice, Ležáky a další, nebyly zapomenuty a aby promlouvaly dostatečně silně nejen ke generacím dnešním, ale i k těm, které přijdou po nás. Vždy jsem odmítal a odmítám i nyní pokusy účelově přepisovat dějiny, zaměňovat příčinu za následek a symetrizovat viny pachatelů zločinů a jejich obětí. Tragický osud vězněných a zavražděných v Terezíně se nesmí stát součástí dnešních politických hříček.

Více než třicet let jsme se zde, i na dalších pietních místech, utěšovali nadějí, že poučení z tragédie druhé světové války a z událostí s ní spojených je tak silné a tak hluboké, že k opakování něčeho podobného, alespoň zde v Evropě, nemůže dojít. Zdálo se nám, že jednou pro vždy je válka na našem kontinentě věcí minulosti a že se o válkách bude pouze vyučovat v hodinách dějepisu. Mýlili jsme se.

Od února letošního roku už to neplatí. Válka a válečné hrůzy se vracejí a dochází k nim v zemi nepříliš vzdálené od nás. Válka se do našich životů vrátila a svými přímými i nepřímými důsledky je výrazně negativně poznamenává – a to nejsme zemí, ve které se přímo bojuje. Zde v Terezíně, na místech tak tragických, nám připadalo nepředstavitelné, že může v roce 2022, 77 let po skončení druhé světové války, znovu dojít k válečnému vraždění, k tisícům lidských obětí a k rozsáhlému ničení materiálních hodnot, které byly vytvářeny dlouhá desetiletí či staletí.

Je povinností všech, komu leží na srdci osud naší země, Evropy i celého světa, aby přispěli k co nejrychlejšímu zastavení válečného konfliktu. Jsem rád, že se podobným způsobem vyjádřil při svém blahopřání prezidentu Macronovi po jeho znovuzvolení i prezident Zeman. Sám o sobě je už nyní tento konflikt více než hrozný, ale při často se projevující nezodpovědnosti politiků a jejich rádců a našeptávačů může snadno eskalovat a může přerůst v konfrontaci velmocí disponujících zbraněmi hromadného ničení. Pak by už byla v sázce budoucnost celé naší civilizace. Málokde a málokdy si toto existenční ohrožení uvědomujeme tak silně jako na tomto místě.

Nezůstávejme pouhými pozorovateli a komentátory. Nezůstávejme v pasivitě. Propast, která dnes dělí na Ukrajině bojující strany, je hluboká a vypadá nepřekonatelná. Stejně tak velká je ale už delší dobu i jiná propast, propast v názorech lidí na volbu směru vývoje celé lidské společnosti, na zachování nebo naopak radikální popření jejích hodnot a tradic. Právě taková názorová propast vede k válkám. Ty nejsou produktem nevysvětlitelného zkratu nějakého politika.

Přesto si zachovávám víru ve zdravý lidský rozum, v racionalitu rozhodování lidí a v jejich elementární pud sebezáchovy. Věřím, že dojde k brzkému zahájení vážných jednání, i když se do nich téměř nikomu nechce a i když jsou i samotné výzvy k jednání jistou skupinou lidí zcela cíleně považovány za příklon k jedné straně konfliktu. Věřím, že zvítězí úsilí o zabránění eskalaci dnešního konfliktu.

Věřím, že nakonec zvítězí rozum nad propagandou, zodpovědnost nad egem namyšlených jednotlivců, hledání pro všechny přijatelného řešení nad předváděním se před televizními kamerami, starost o celek nad individuálními ambicemi.

Bez toho všeho mírové řešení možné není. Je otázkou, jak dlouho bude hledání takového řešení trvat. Přejme si, aby v zájmu Ukrajiny, Evropy a v neposlední řadě České republiky hledání takového řešení netrvalo příliš dlouho.

Václav Klaus
Vzpomínka na oběti poslední popravy v Malé pevnosti Terezín, Český svaz bojovníků za svobodu, bývalé popraviště v Malé pevnosti Terezín, 2. května 2022.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause