Současně se ale těžko hledal odborný názor, který by se zavedením přímé volby prezidenta souhlasil. Experti upozorňovali, že zavedení přímé volby bez úpravy kompetencí prezidenta by mohlo vést k vzrůstu konfliktů uvnitř politického systému.

Ústavy všech zemí jsou texty, které je třeba pečlivě interpretovat. Vždy je přitom potřeba vycházet z účelu ústav, kterým je omezení svévolného jednání jednotlivců. Rozhodování jednoho ústavního hráče by mělo být podmíněno rozhodováním jiných. Například vláda utrácí peníze, ale podle not, které jí předepíše parlament a kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad, popřípadě orgány činné v trestním řízení. Klíčovou je přitom základní logika konstrukce ústavy, kterých může být několik.

V klasické parlamentní demokracii nepřímo volený prezident jmenuje po volbách předsedu vlády. Na jeho návrh jmenuje ministry, nebo se na jejich výběru podílí. Vláda však neodpovídá jemu, leč sněmovně, proto prezident NESMÍ odvolat předsedu vlády bez toho, že by vláda před tím ztratila důvěru sněmovny. Když ji ztratí, pak ale prezident demisi přijmout MUSÍ.

Nepřímo volený prezident bývá ústavně neodpovědný, pak nemá vlastní politickou agendu a jeho akty platí teprve poté, co je za své přijme vláda. Tak tomu bylo za Masaryka. Česká ústava je anomálií. Neodpovědný prezident má rozsáhlé samostatné kompetence. Výsledek: oba dosavadní prezidenti, zejména však Václav Klaus, svoje kompetence překračovali, čímž oslabovali i tak slabé vlády.

Nechci se zde zabývat tím, jak si prezident Klaus u posledních dvou slabých vlád vymohl pozici, na jakou ústavně vůbec nemá nárok. Chci upozornit, že pokud se do takto vadné ústavy naroubuje přímá volba prezidenta, konflikty na politické scéně se mohou podstatně prohloubit.

Zatímco slovenský a rakouský přímo volený prezident nesou za své jednání odpovědnost, a mohou být ve všeobecném hlasování odvoláni, ponechali čeští zákonodárci neodpovědnému prezidentovi takové samostatné kompetence, jako je jmenování bankovní rady, jaké nemá žádný jiný prezident v Evropě. Máme tak založenou dračí setbu v ústavě posílenou tím, že přímo voleného prezidenta, ústavně silnějšího než vláda, za porušování ústavy nebude možné odvolat. Přitom bylo třeba posílit pozici vlády a zkrotit chuť prezidentů aktivně zasahovat do politiky.

Obávám se, že 8. únor budeme za čas slavit jako den populismu. Partaje ve strachu před veřejným míněním vážně poškodily ústavní systém. Vady se neprojeví, pokud veřejnost zvolí umírněného kandidáta, jemuž umírněnost vydrží po celou dobu prezidentství. Není to moc pravděpodobné. Naschvály prezidentských „osobností“ ukážou názorně, že se amatérské ústavní bastlířství nevyplácí.

Faktem je, že volba prezidenta metodami italské mafie není nic pěkného. Proč ale naši zákonodárci nepřevzali úpravu volby z německé ústavy? Tam je prezident zvolen za jeden den. Bez rozpravy, bez trapností, bez vydírání. Dalo se tím ušetřit půl miliardy. Už je pozdě.