Jmenovitě pak jako příklady uvedl Ukrajinu, Moldávii a Gruzii, tři země, které chtějí směřovat na Západ.

Souhlasný aplaus českých studentů pak přerušil řeč polského prezidenta na půl minuty a bylo slyšet výkřiky „Poslouchej, Zemane“. Na tohle rozdílné přijetí projevů českého a polského prezidenta pražským publikem, upozorňují snad bez výjimky všechna polská média.

„Zemana vypískali, Komorowskému aplaudovali,“ vystihuje to lapidárně internetová verze listu Gazeta Prawna. Současně se ale s úctou zmiňuje skutečnost, že se Bronislaw Komorowski nezapomněl zastavit u hrobu Václava Havla a přinést mu věnec.

A to je charakteristické. Informace o České republice, které se k běžným polským čtenářům, posluchačům a divákům v posledním době dostávají, jsou obvykle dvojího druhu: Jedny ještě pořád nesou stopy respektu před českou schopností lépe organizovat veřejný život a třeba služby. Odrážejí studie a statistiky, podle kterých jsou na tom Češi pořád ekonomicky lépe než Poláci, i když ti je pomalu, ale jistě dohánějí.

A pak jsou tady zprávy jiného ražení. Namátkou třeba o tom, že premiér Bohuslav Sobotka před časem odmítl myšlenku jednotek NATO na českém území kvůli krizi na Ukrajině.

Poláci, kteří se cítí vývojem na Východ od svých hranic upřímně ohrožení, takový postoj nechápou. Snaha Varšavy mít na polském území stálou základnu Spojených států nebo aspoň pod hlavičkou NATO, má podle průzkumů podporu široké veřejnosti. Není proto asi divu, že si tady můžete čas od času počíst o Moskvě nad Vltavou, nebo o 5. Putinově koloně v Praze.

Polská veřejnost začíná být v poslední době (při čtení, poslechu nebo sledování po pravdě řečeno spíš sporých kusých informací) při pohledu na život v Čechách a na Moravě zjevně mírně rozpolcená.

A to, co se stalo při oslavách 17. listopadu v Praze, ji v takovém rozpolcenosti mohlo jen utvrdit.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.