Ideové odpůrce je třeba střílet

Starosta pražské městské části Řeporyje Pavel Novotný je významným členem Občanské demokratické strany (ODS). Zejména svou prdelí, díky které se stal starostou. Tupouni v Řeporyjích zvolili do zastupitelstva a jako starostu tohoto bulvárního pisálka, který na sociálních sítích zvládl pouze nadávání a urážení. Svůj politický program celý vložil do svého polonahého tance (ZDE); více nezvládl. Řeporyje patrně změní svou dosavadní vlajku (ZDE) za nahý zadek pana starosty. Nyní vážený pan starosta P. Novotný postoupil dále – sdělil národu svoji demokratickou představu, že osoby s jinými politickými názory se mají rovnou střílet. Aktuálně má být popraven poslanec Zdeněk Ondráček, protože si jako občan ČR dovolil zajet do Doněcké republiky, jak se nazývá. ČR ji jako státní útvar neuznává. Z. Ondráček ano. Má na to své osobní právo. „Jsem pro obžalobu Zdenka Ondráčka z vlastizrady a po odsouzení na doživotí jeho usmrcení tajnou službou. A držte hubu, že někomu přeji smrt. Přeji, ale za tohle býval polní soud a rovnou kulka. Zm*d,“ uvedl Pavel Novotný (ZDE). Pan vážený, seriózní a slušný starosta P. Novotný je závěrečným výplodem liberální demokracie v podání Občanské demokratické strany. Dobře ví, že problémy se nejlépe řeší likvidací názorového odpůrce. Věděl to už Josif Vissarionovič Džugašvili, vulgo Stalin (ZDE), když vyslovoval a uskutečňoval heslo: Když není člověk, není problém.

Peníze jsou teprve až na prvním místě

Tak už to konečně vyplavalo na povrch; to, co každý ví nebo minimálně tuší. Peníze jsou u tzv. kulturní fronty teprve až na prvním místě. Peníze z dotací z veřejných fondů. Pro ně. Je zcela jasné, že Jiří Fajt, bývalý ředitel Národní galerie Praha (NGP) výhodně hospodařil do vlastní kapsy a ministr Antonín Staněk ho proto funkce zbavil, a dále že zveřejnění, důsledný audit a trestní oznámení kvůli tomuto hospodaření by znejistilo veřejnou správu při vyplácení dotací do kultury, vedlo by k vlně kontrol v dalších kulturních institucích – a to si kumštýři přát nemohou. Potřebují plynulý tok peněz ze státních prostředků. A hlavně aby do toho systému nikdo kriticky nestrkal nos. Mohl by totiž dojít k závěru, že šéfové kulturních institucí nespravují veřejné prostředky k obecnému blahu, nýbrž hlavně k blahu svému a blahu svých kamarádů. K tématu ZDE, ZDE.